Závěje a mráz a stovky kilometrů nonstop. To byl zimní adventure v Polsku
Byly to tři dlouhé mrazivé noci. Asi nejstudenější v měsíci. Na datum konání Zimního Mistrovství Evropy v Adventure race (AR) tradičně vychází nejchladnější část zimy. Ani letos tomu nebylo jinak, i když se nenaplnily předpovědi a teploměr nakonec místo obávaných dvaceti ukázal jen deset pod nulou. Vstříc ledu, sněhu a 500 kilometrové trati vyrazily do polského Regietówa 23. - 27. ledna tři týmy z Česka. Všechny těžký závod dokončily. Nejlepší vybojoval čtvrté místo.
Jestli existují opravdu úmorné závody, jsou to právě adventure race. Několik dní a nocí závodníci překonávají vzdálenost v řádu stovek kilometrů. Spánek přitom počítají na minuty. Disciplíny se liší podle toho, kdy se závod koná. Nikdy nechybí běh, trekking, kolo a lezení. V létě in-liny a kajak, které v zimě nahrazují běžky. Čtyřčlenná družstva zpravidla tvoří tři muži a jedna žena.
Na zimní AR jezdí ti nejotrlejší a nejodolnější. Je totiž rozdíl, když vysílení mapujete trasu v lese už třetí noc v srpnu či v lednu. Je nesrovnatelné tlačit kolo do kopce po jehličí anebo prošlapávat s ním půlmetrovou závěj. Jet s ním po suché cestě, nebo klouzat po ledě a občas se po bolestivém pádu znovu škrábat do sedla. To všechno ve vánici, kdy se bojíte vyčůrat, abyste se nepodchladili. Podle Marka Navrátila, kapitána týmu Salomon-Suunto/OpavaNet CZE II, je to věc tréninku, ale především hlavy. Kdo nemá na tuto „torturu" psychiku, nezvládne ani 24 hodin.
V letošním ročníku zimního mistrovství Evropy bylo přihlášeno 16 týmů z 9 zemí. Úspěšně dokončila polovina. Medaile našim unikla, tak říkajíc, o fous. Nejlépe, jako čtvrtí, se umístili Salomon/Suunto/OpavaNet ve složení Tomáš Petreček, Zbyněk Cypra, Pavel Kurz a Zuzana Kroutilová. Za nimi, na pátém místě, dorazili do cíle CZAR Team Berghaus/Merida/Nutrend v obsazení Tomáš Vaněk, Petr Bloudek, Jiří Lorenz a Zuzana Weissová. Osmým a posledním týmem, který byl klasifikován, byl Salomon-Suunto/OpavaNet CZE II v sestavě Marek Navrátil, Pavel Paloncý, Michal Peitz a Petra Nováková.
Závodníci mapu dopředu neznali. Organizátor ji zveřejnil až pár hodin před startem. Stejně tak úkoly, které na trase týmy musely plnit. Letos k nim patřilo slaňování radniční věže, přemostění řeky po laně s bicyklem na zádech, nebo práce s navigací GPS. Tyto „chuťovky" organizátoři postavili vždy na konci některé z etap. A ty nebyly nejkratší. První cykloetapa
měřila 131 km. „Kola jsme museli opatřit speciálními plášti s hřeby. Bez nich bychom se nemohli v zimním terénu vůbec pohybovat," vysvětluje Jiří Lorenz z týmu CZAR Team Berghaus/Merida/Nutrend. Připouští, že letos vsadili na nesprávný typ vybavení. Spoléhali jsme, že bude hodně sněhu a postačí jen hřeby na bocích kol. Bohužel cesta byla hladká jako sklínka a podkluzovalo to," připouští Jiří Lorenz. Nezbytností byly další pomůcky a jejich dobrý výběr. Například tulení pásy na běžky. Běžecké etapy obsahoval závod celkem dvě.
Jedna měřila 36 kilometrů, druhá 63. Postup komplikovaly zledovatělé plotny, na kterých se nedala dost dobře uplatnit bruslařská technika. „Pohybovali jsme se pomaleji, než organizátor plánoval. Místy jsme se bořili do ledové krusty. Nakonec musela být trasa zkrácena," vypráví Tomáš Petreček z týmu Salomon/Suunto/OpavaNet. Namáhavou běžeckou etapu absolvovaly týmy druhou noc. „Trochu jsme před tím odpočívali. To znamená zalehnout maximálně na hodinku do depa a pak rychle pokračovat v jízdě," popisuje Marek Navrátil. Ani jeden český tým nenaspal v součtu za tři noci víc než dvě hodiny. Spánková strategie přitom může závod rozhodnout. Je to podobné, jako když si jezdec F1 plánuje, kdy natankuje palivo. „Druhou noc to většinou všichni zvládají bez větší pauzy. Dá se nespat. My si lehli už o půlnoci na hodinu a tím jsme předešli velké krizi. Ale je to velká alchymie," míní Jiří Lorenz. Potřebu odpočinku rozhodně není dobré podcenit. Týmy pak mohou dělat z roztržitosti chyby. „Snadno upadnete do mikrospánku, když jedete na kole. Tomu jsme se naštěstí vyhnuli, avšak kolega zaváhal pro při jízdě na běžkách a spadl. Vypadalo to dramaticky. Naštěstí se ukázalo, že se jen trochu odřel," lící Pavel Paloncý.
Ulrike Fuhrman z polského týmu TEAM 360° se svěřila, že už měla třetí noc z vyčerpání halucinace a například estonský tým ACE Adventure/Ebike opustil depo až na pátý pokus. Neustále se pro něco vraceli, hledali mapy a nakonec i sami sebe navzájem. Vypadali, že už toho mají opravdu dost. Nebylo se čemu divit, v nohách měli dobrých 350 km.
Spánkové krize pomáhají překonat různé energetické přípravky. A taky motivace dostat se na stupně vítězů. Tým Tomáše Petrečka k nim měl nejblíže. V loni vybojoval stříbro, letos se musel spokojit s bramborovou medailí.
Kuriozitou letošního zimního AR je koňská etapa. Každý tým dostal přidělené dva huculské koníky, se kterými musel dostat přes 16 posledních kilometrů. To vyvolalo už předem v mnoha sportovcích rozpaky. S koňmi zkušenosti většinou moc neměli. Organizátor závodu projevil smysl pro humor a na oficiálním webu sportovcům vzkázal, aby si nedělali zbytečně hlavu: „Důležité je, abyste se do cíle dostali všichni. Lidi i koně. A jestli na koních pojedete, povedete je nebo je ponesete na zádech, neřešíme."
Koňská etapa byla zpestřením a závod už nerozhodovala. Byla spíš symbolickou tečkou a odměnou pro vyčerpané sportovce. A taky kuriozitou, kterou stojí za to vyfotit.
VÝSLEDKY:
1. místo: SALEWA TRAILteam (Polsko)
2. místo: Garmin/Arena/RedFox (Rusko)
3. místo: ACE Adventure/Ebike.lv (Estonsko)
4. místo: Salomon/Suunto/OpavaNet (ČR)
5. místo: CZAR Team Berghaus/Merida/Nutrend (ČR)
8. místo: Salomon-Suunto/OpavaNet CZE II (ČR)
Tisková zpráva Kateřiny Piechowicz