Triatlonista Řenč po 2. místě na akademickém MS: Je to jako pohádka, takový splněný sen

Český triatlonový reprezentant Tomáš Řenč vybojoval na akademickém mistrovství světa v Brazílii stříbrnou medaili. Výborně se popasoval s vysokými teplotami a stupňovaným tempem v závěrečné části si doběhl pro titul vicemistra světa. Co pro něj tato medaile znamená, jak slavil a jaké jsou jeho další cíle, to prozradil v následujícím rozhovoru.

Tomáši, vybojoval jste druhé místo na Akademickém MS v triatlonu. To zní skoro jako pohádka. Jak to vnímáte?
Ano, je to taková pohádka. Byl to pro mě sen přivézt si medaili ze zahraničního závodu, takže to vnímám jako splnění cíle.

Co pro vás tento úspěch znamená? Je to největší úspěch vaší kariéry?
Znamená pro mě další energii do tvrdého tréninku, abych se stále zlepšoval a měl takových úspěchů více. A určitě to beru jako největší úspěch mojí kariéry. Tímto výsledkem jsem poskočil v ITU žebříčku o 118 míst a jsem aktuálně na 226. místě.

Díky vám má Česko stříbro z individuálního závodu, ale muži mají i stříbro ze soutěže týmů. Dá se to označit za další bonbónek?
Druhé místo i v soutěži týmů mě velmi překvapilo a potěšilo. Minulé mistrovství světa bylo pro nás smolné a jako tým jsme skončili na pátém místě, i když nám mělo patřit třetí.

Jak jste to oslavil?
Na oslavu nebyl čas a já ani nejsem ten typ, že bych takhle něco hned hodně slavil. Pro mě bylo největší štěstí, že jsem potěšil svojí rodinu, své blízké a všechny, co věřili v můj úspěch.

Jak jste se před závodem cítil a jaké byly vaše ambice?
Ještě se mi asi nestalo, že bych se cítil před startem výborně. Pokaždé mám ze závodu respekt, ale můžu říct, že před tímto závodem jsem se cítil velmi klidně a jak jsme si řekli před startem s Petrem Šlajsem: „Jdeme si to užít!“ A tak jsem to i bral, že nemá cenu se nijak zbytečně stresovat. Do přípravy jsme dali maximum a teď se ukáže, jak nám to prospělo, před startem s tím už nic neuděláme. Ambice podle konkurence byly do první desítky, ale tohle je hodně těžké předvídat, protože v triatlonu je dost věcí, co dokáže rozhodnout celý závod. U mě byl asi největší problém časový posun, který mi bránil v tom, že jsem dny před závodem zrovna úplně dobře nespal a byl jsem i unaven z tréninků, ale věřil jsem, že můj trenér Luboš Bílek má dobře poskládaný trénink. A také to tak dopadlo.

Co samotný závod a jeho vývoj?
Plavání rozdělilo startovní pole na tři skupiny, kde v první skupině byli čtyři závodníci a vedl ji Petr Šlajs, ve druhé jsem byl já s Tomášem Kabrhelem, kde nás bylo okolo osmi a kousek za námi ostatní společně s Lukášem Kočařem. Během dvou kilometrů na kole jsme dojeli závodníky vpředu, kteří se ani nesnažili nám ujet. Vytvořil se první balík o devíti triatlonistech společně se mnou a Petrem. Během cyklistiky bylo několik nástupů, kde pak dva samostatné uspěly. Do depa nás pak přijelo společně šest. Z depa se vyběhlo velmi ostře, já vybíhal až poslední na osmém místě a pozvolna se prokousával dopředu. Volil jsem tuhle taktiku kvůli teplému počasí, kdy bylo přes 30°C. A jak bylo vidět, to také rozhodlo, protože až v posledním okruhu jsem se dostal na konečné druhé místo, kde jsem předběhl závodníka, který byl i jeden ze členů, který nám ujeli na kole. Velice mi pomohla podpora Lenky Kovářové a Josefa Horčice a našich holek Petry Kuříkové a Báry Hlaváčové. Všichni mi věřili a hnali za co nejlepším výsledkem. Bohužel na prvního, který se mnou i přijel do depa, to už nestačilo, i když jsem bojoval a doufal, že mu také dojde.

Co podmínky během závodu? Mnoho triatlonistů si stěžovalo na vedro, že doslova vařili. Jak jste se cítil vy?
Byl jsem mile překvapen, že na mě během tohoto závodu horko moc nepůsobilo.  Necítil jsem přehřátí organismu, a tak jsem mohl stupňovat své tempo v běhu.

Jak na vás působila Brazílie? A jak se vám líbila? Byla to vaše první návštěva této země?
Nebyl jsem jen poprvé v Brazílii, ale i poprvé na tomto kontinentě. Brasília na mě zapůsobila dojmem velikého, rozlehlého, moderního a prostorného města. Nebyl tam barák na baráku a hodně se mi také líbilo obrovské jezero, ve kterém jsme plavali. To bych rád měl doma.

Byly zrovna Velikonoce. Je něco zajímavého, co jste viděli, nebo zažili?
Na nějaké velké okoukávání a poznávání tam úplně moc času nebylo, ale když jsme přišli do obchodu, tak všude byly obrovská čokoládová vejce.

Teď vás čeká závod v Peru. Jak probíhal přesun, bylo vše v pořádku?
Přesun do Peru byl trošku riskantní, protože jsme měli málo času při mezipřistání, ale nakonec jsme to všechno zvládli a pomocí pořadatelů dorazili na hotel.

A na závěr jaké jsou ambice před závodem v Peru?
Ambice jsou stejné jako před AMS, takže do 10. místa. Hlavně abych posbíral nějaké body do světového žebříčku. Konkurence je tu asi stejná jako v Brazílii a podmínky o něco lepší. Není tu takové horko. Nejspíš bude plavání v neoprenu, tak uvidíme, jak to dopadne.