Tenadi, Mauretánie

Dnešní závodní den

Dnešní závodní den končí v nejmalebněji umístěném bivaku celé letošní Africa Race. Kousek od vesnice Tenadi, východně od Nouakchottu je údolí obklopené dunami. Jestli jste si někdy představovali jak vypadá místo, kam se sjíždějí závodníci a jejich asistenční posádky, tak s největší pravděpodobností jste si představovali Tenadi. Žluté duny všude okolo nás posádky využívají pro natáčení záběrů „jakoby z pouště" a při tom jsou pár kroků od svých mechaniků. Nádherně je z nich vidět i celá plocha obsazena závodními vozy a jejich asistencemi.

Po dnešní etapě přijel Tomáš s Vojtou v docela dobré náladě. Hned se s námi dělí o zážitky. Etapa byla celá dunová a muselo se na mnoha místech několikrát najíždět a hledat cestu, jak překonat ty nejzrádnější písky. Na několika místech bylo obtížné najít stopu, protože zvolili jinou cestu než ostatní. Nijak však nebloudili. Jediný problém byl při seskoku z jedné duny, kdy Tatra setrvačností narazila do strmého svahu následujícího pískového kopce. Výsledkem byl ohnutý přední nárazník. Je to však jen kosmetická vada a narovnání nárazníku zpět do původní polohy je hned v bivaku vykonáno opatrným najetím ke kmeni jediného silnějšího stromu široko daleko. Dnešní etapa byla nejdelší a oficiálně prý nejobtížnější z letošního ročníku, Vojtovi se zdála těžší ta včerejší. Tomáš se jen při těchto slovech usmíval.

Kluci dnes dojeli na sedmém místě se ztrátou 35 minut a 17 vteřin na prvního Abouyoussefa s Volkswagenem. Celkově jsou na třetím místě za Jean-Luisem Schlesserem a Antonem Shibalovem na Kamazu.

Život v Africe

„Alllllllllaaaaaaah Akkkkkbaaaaarrrrr". Jsme v muslimské zemi. Od Nouakchottu jiho-východně je podstatně více osad než v severní části země. V žádné z nich nechybí mešita. Pravda, v menším či větším stupni rozkladu, alespoň co se budovy týká. Žádné však nechybí vyvýšené místo, s amplióny namířenými do všech směrů, kde jsou obydlí lidí. V pravidelných intervalech se z nich krajinou ozývá nahraná modlitba. V Tenadi také vysílají. Je slyšet až v bivaku, ale kvalita reprodukce není moc valná. Pokud bych ji už neslyšel mnohokrát dříve, tak bych přes hrčení a šumění ani nerozeznal, o čem to je. Na obslužný personál bivaku, zajišťující chod a ochranu, je to impulz k modlitbě. Každý, jen co dokončí, co právě dělá, tak chvilku věnuje svému náboženství. Je jedno, zda je voják a nebo obsluhuje sprchy a záchody. Zajímavé je v tento čas i chování na silnici. Často vidíme, jak mnoho aut stojí u krajnice a jejich posádky klečí na kolenou a modlí se směrem k Mekce. U obyčejných lidí mi toto chování přijde normální. Trochu rozpaky mám z vojáků u našeho bivaku. Už v Maroku jsme byli hlídáni. Policií a nenápadně, z dálky. Policii vystřídali vojáci na území Západní Sahary. Ale stále tak trochu jakoby náhodou kousek od bivaku bylo zaparkováno vojenské obrněné vozidlo, kryté maskovací sítí.

Mauretánie je republika. Hlavou země je prezident. Faktickou moc ale má vojsko. Z mého pozorování je Mauretánie celkem slušný vojenský stát. Pokud máte uniformu, máte moc. Jediný, kdo má větší pravdu, je nadřízený. Místní obyvatelé jsou k tomu vycvičeni. Všudypřítomné kontroly na silnicích kontrolují, kdo kolem projíždí. V afrických zemích však nic neobvyklého. A demonstrace síly také. Okolo bivaku jsou rozmístěné hlídky, viditelně ozbrojené samopaly. Nemusíte se ani moc okolo rozhlížet a pohled vám spočine na pick-upech nesoucích na korbě těžké kulomety. Voják sedící na korbě za kulometem, ve většině případů na zahradní plastové židličce, je často, do kříže, opásán nábojnicemi. Na první pohled musí být vidět, kdo vládne hodnostně slabším. Když pozoruji vojáky při modlení, napadá mě, jak silná je asi jejich víra. Buď jak buď jsme pro ně nevěřícími psy a mají nás pěkně pohromadě. No radši ani nedomýšlet. Jsou zde pro naši ochranu a tak to je.

Celá Africa Race by se nemohla jet bez podpory místních vlád a kmenů, co zaručují hladký průběh soutěže. Je zřejmé, jaké jsou příkazy, jak se k nám účastníkům mají vojáci a policisté chovat. To znamená uctivě a neagresivně. U mě to vyvolává reakce, které bych si asi být zde mimo závod, nedovolil. Přeci jenom jako Evropan uvyklý více na právo než na šarži, která se právě rozhodla mu postavit do cesty, hovořím rád jako „rovný s rovným". Takovýto styl komunikace zde není obvyklý a je to vidět na rychlosti vyřizovaní našich kontrol. Než aby se rozvíjela dál komunikace nechtěným směrem, je nám rychle mávnuto ať jedeme dále. Zcela vážně jsem rád za to, v jaké zemi žiji. Děkuji, že jsem se narodil v místě, kde existuje něco jako zákon a základní listina práv a svobod. Je to hrozné si představit, že se vrátíme zas o desítky let zpět. Běhá mi mráz po zádech, když vidím, jak poslední dobou naše společnost vyvyšuje ty, co nás už jednou utiskovali. Zde si to uvědomuji ještě více. Nedo volme si dobrovolně být nesvobodní a nechat si ostatními diktovat, co je dobré pro náš život. Zůstaňme svobodní a odpovědní za svůj život.

Zítřejší etapa

Tenadi-Koba 648km z toho 196km závodních.
Poslední etapa, co něco může změnit. Snad tomu tak nebude. Ze sedmého místa bude mít naše posádka Tatry výhodu projetých stop dunami. Pokud startujete mezi prvními a tvoříte stopu, je to vždy stresující. Zítra se startuje z bivaku a hned se závodníci dostanou do dun. Duny se s písčitými pláněmi budou střídat v pravidelných intervalech celých 196 kilometrů. Je potřeba jet na jistotu a udržet si nádherné celkové třetí místo.

Hned po konci rychlostní zkoušky se celý team vydá na cestu k senegalské hranici. Zítřejší bivak je na území Senegalu u města Koba. Po příjezdu sem už budeme vědět konečné výsledky letošního Africa Race 2013.

Držte nám palce!
Vojtěch Morávek ml.
Tenadi, Mauretánie (gps 17º 49,83'N,15º 10,19'W)