Rychlý Slovakiaring štěstí nepřinesl
Po dvou závodech na technických tratích v Maďarsku přišel v půlce července ke slovu nejrychlejší okruh celého seriálu Slovakiaring a zároveň jediný, kde se jedou 2 závodní jízdy v jednom dni. Pro srovnání, zatímco na Hungaroringu přesáhne rychlost hranici 200 km/h pouze jednou, na Slovakiaringu hned pětkrát během jediného kola. Jakkoliv jedeme na každé závody s cílem zvítězit, zde jsme museli být realisté a spíše se pokusit minimalizovat ztrátu. Náš vůz ztrácí na konkurenci velké množství výkonu, což jsme schopni na pomalých okruzích „rukama“ eliminovat, zde jsme ale čelili opravdu těžké písemce. Nepřidal tomu ani silný vítr, poryvy jakoby nám zatahovaly ruční brzdu.
Ve všech volných trénincích jsme kromě povětrnostních podmínek bojovali i s nastavením vozu, přilnavosti bylo nezvykle málo. Pravděpodobnou příčinu jsme se dozvěděli až po závodech. Tou byl Carbonia Cupu předcházející závod FIA ETRC – mistrovství Evropy tahačů, při kterém těžkotonážní závodní stroje nanesly na trať množství gumy, která si s formulovou směsí příliš nerozuměla. V tomto ohledu ale byly samozřejmě podmínky pro všechny stejné.
O to větším překvapením byla kvalifikace pro první závod. Z vozu jsme vyždímali úplné maximum a vyjeli si letošní třetí pole position v řadě. Otázkou však zůstalo, jak po startu před najetím do první zatáčky odolat ostatním monopostům s dvojnásobným objemem motoru. Odpověď byla zcela jednoduchá – odolat nelze. Alespoň že propad nebyl o více než jednu pozici. Záhy jsme však stáli před dalším zádrhelem. Počasí se začalo dramaticky měnit, teplota klesala a na trať se snášely kapky deště. V letošní sezoně obecně bojujeme s teplotou pneumatik, které jakmile byť jen trochu zchladnou, okamžitě se dostaví silná nedotáčivost (paradoxně zadek stále drží jako přibitý). Situace se kolo od kola zhoršovala a vyvrcholila výletem mimo trať, čímž jsme do té doby třetímu Pavlu Machuldovi s Renaultem 2.0 věnovali stříbro na podnose ze stejného materiálu.
V závěru závodu jsme se ještě dotáhli na dostřel a pokusili se o atak. Bylo ale evidentní, že pro oba z nás je závod spíše bojem o přežití, problém s pneumatikami jsme měli totožný. A když se nakonec Machuldův Renault také rozhodl opustit asfalt, což mimo jiné málem vyústilo ve vzájemnou nehodu a naše monoposty dělilo v kritické chvíli jen několik málo centimetrů, byl závod pro sílící déšť předčasně ukončen. Výsledky se tak braly z předchozího kola, ve kterém nám ještě patřila 3. pozice.
Kvalifikace pro 2. závod probíhala již na kompletně mokré trati. Podmínky, které jsme měli vždycky rádi, nám opět přinesly první řadu. Svým posledním kvalifikačním kolem nás překonal pouze Machulda, ztráta činila pouhou desetinku vteřiny. Na šesti kilometrech opravdu titěrný rozdíl.
I v kvalifikaci jsme se ale potýkali s velkou nedotáčivostí. Abychom měli alespoň nějakou šanci na předjíždění, museli jsme se pokusit získat co možná největší výhodu v zatáčkách. Před startem jsme proto zariskovali a upravili nastavení.
Již ale v zaváděcím kole se formule chovala velmi zvláštně, zadní část šla do smyku i v relativně nízkých rychlostech. Že jsme udělali fatální chybu, bylo jasné hned v první zatáčce. Formule ustřelila bez jakéhokoliv náznaku či varování a i přes bleskovou korekci volantem skončila i s jezdcem v kačírku, ze kterého nebylo cesty zpět. Jediné štěstí bylo, že se ostatní jezdci stačili letícímu vozu vyhnout.
Ze Slovenska jsme tak odjeli s letos zatím nejhorším výsledkem. Na druhou stranu nemůžeme závody hodnotit pouze negativně. Očekávali jsme, že naše ztráta na soupeře bude na rychlé trati daleko větší, obzvlášť s přihlédnutím k faktu, že konkurence disponuje nejen daleko silnější technikou (někteří jezdci dokonce aktuálními modely Formule Renault 2.0), ale také násobně většími rozpočty. Z tohoto pohledu jsme s našim výkonem maximálně spokojení a jsou to právě tyto situace, které nás vždy motivují bojovat s maximálním nasazením.