ROZHOVOR: Trenérka Škábová vede Seemanovou do světové špičky

Dvojice Petra Škábová a Barbora Seemanová je v současné době prakticky na vrcholu české plavecké scény. První v roli trenérky, druhá v pozici plavkyně, od které se očekávají výsledky a medaile. To byl důvod oběma položit několik otázek.

Petra Škábová

Sama jste závodně plavala. Jaký je přechod z pozice plavce na pozici trenéra?

„Přechod je to zajímavý, jako plavec jsem vždy záviděla své trenérce, že nic nedělá a jen to do nás ´sype´. Jako trenérka jsem pochopila o čem práce trenéra je a není to jen o tom na bazén přijít a odejít. Nicméně jako bývalé plavkyni se mi často vrací vzpomínky a často také říkám, to bych už nedala.“

Jak vidíte obecně plaveckou gramotnost v Čechách?

„Co Čech to trenér a pokud možno ten nejlepší. A když zrovna s ním nesouhlasíte, co jste zač?  Nenáleží mi toto hodnotit. Jsem spokojená se znalostmi, co mám a stále získávám, stále se mám co učit. Každý bere své oborové vzdělání jinak. Někdo jen ať má tu dvojku a může fakturovat a být víš než ten druhý, protože hlavní prácí je stejně něco jiného. Jiní, co mu dva roky vysoké první trenérské licence daly? Co mohou předat svým svěřencům? Bylo to skvělé a mám chuť na další vzdělávání se, protože to je to hlavní, čemu se věnuji.“

Stala jste se trenérským objevem roku 2017. Co to pro vás znamenalo?

„Bylo to pro mě obrovské ohodnocení práce, za kterou jsem, tou dobou, jiné ohodnocení než radost z výsledků svěřenců neměla. Moc si toho vážím a je pěkné, že tyto ankety pro trenéry jsou, neb jak říkáme my trenéři: když je sportovec úspěšný opěvuje se on a když neuspěje, za vše může trenér… Ohodnocení si velmi vážím. Vím, že pomoc a podpora je zapotřebí z mnoha stran. Pomáhá nám také ERGO pojišťovna.“

Jaké byly vaše trenérské začátky, než se vám do ruky dostala Barbora Seemanová?

„Začínala jsem tam, kde jsem skončila. V USK u paní Passerové. Zavolala mi tehdy do USA a nabídla mi trenérský úvazek po návratu a v podstatě zavinila to, že jsem nyní trenérka za což ale s odstupem času děkuji, i když cesta nebyla a není jednoduchá. Začala jsem tedy v roce 2005 s žáky plaveckých škol USK Praha. Měla jsem dvě sportovní třídy. Děti jsem vedla pět let a následně je paní Passerové předala a odešla jsem na mateřskou. Při mateřské jsem ale plavání nevzdala a založila jsem si plaveckou školu, plavecké kurzy pro všechny věkové kategorie. Takže jsem úplně od plavání neodešla. Když synovi byl zhruba rok, tak mě oslovil tehdejší šéftrenér SK Motorlet Praha Lukáš Stříteský a nabídl mi, abych šla pracovat jako trenér do Motorletu a já to přijala. Nejdříve jsem chodila jen 1-2x týdne a v září 2012 jsem po Lukášovi přebrala jeho skupinu spolu s trenérem Petrem Ledlem. Tehdy k nám do skupiny přišla malá Bára.“

Kdy jste s ní začala pracovat, od koho jste ji přebrala a hned jste poznala její výjimečný talent?

„Jak jsem zmínila, Bára přišla v září roku 2012 do skupiny, kterou jsem právě převzala. Nedá se říci, že jsem ji od někoho přebrala, postoupila ze skupiny, kde chodí trenéři dobrovolníci. Děti se posouvají ve skupinách na základě výsledků a věku. Tehdy již byla v žákovské kategorii nejlepší ve svém ročníku, ale víte, jak to je. Takových žáků už bylo a od 15ti let o nich nevíte. V žákovské kategorii se dá poznat, že by mohla být dobrá, ale nelze to tvrdit. Speciálně u holek. Bára byla vedena jako ostatní, nijak výjimečně.“ 

Mění se nějak vaše pozice směrem k Barboře, poté, co jste se stala hlavní trenérkou Vysokoškolského centra?

„Pozice k Báře se nemění, vždy jsem se k ní chovala jako k ostatním, nebyla vedena výjimečně a jinak, právě proto je nyní stále tou skromnou, hodnou a obyčejnou holkou, i když je již ve svém raném věku velice úspěšná.“

Jaký to je posun, když jste nyní trenérkou několika skvělých plavců. Není to více práce manažerské.

„To máte pravdu. Ano, je to převážně manažerská práce. Ale samozřejmě stále je důležitá role trenéra v přítomnosti na bazéně a dobrého odtrénování. Plavci musí být hecováni do tréninku, pochváleni či pokáráni, aby vše fungovalo, jak má. Pro mě osobně je to velký posun, od roku 2016 jsem spíše končila, trenérskou práci jsem měla ráda, ale ne to vše, co se k tomu vázalo. Útoky rodičů, protože právě nedělám to, co je pro jejich dítě to nejlepší, velice nehezké trenérské vztahy, věčné napadání, že nejsem dost vděčná, co jsem za zlého člověka, jak jsem nelidská, a že se mám držet koštěte atd… Od tohoto se mi na této profesionální úrovni nesmírně ulevilo. Mám čas trénovat (roky a roky jsem nechyběla na tréninku!), plánovat, chodit na schůzky, zařizovat, věnovat se plavcům individuálněji bez toho, aby mi někdo opět vyčítal, že jdu po výsledcích. Ano, jdu a nestydím se za to! Neorganizuji plavcům jejich volný čas, plánuju jim jejich plavecký čas, tak, aby měli co možná nejlepší výsledky. To mě na mé práci těší nejvíce. Jejich úsměv po dohmatu.“ 

Plavání je všeobecně považováno za zdravý sport. Nepoškozuje klouby, nenamáhá chrupavka, šlachy. Co k tomu můžete říci?

„Plavání je zdravý sport, ano. Nicméně asi jako každý sport, když se dělá na vrcholové úrovni, dokáže ublížit. Plavci ale zraněním předchází. Na tréninky  musí dobře připravit své tělo, dobře se rozcvičit, i když ne vždy je to možné. Když se běhá ze školy na trénink a z tréninku do školy, nebo plave od šesti od rána. Nejvíce jsou ohrožená ramena, ale pravidelné cvičení předchází zraněním. Také je důležité provádět kompenzační cvičení, sami plavci jsou na to lehce líní a jen jejich zamávání rukama nestačí. Proto se snažíme o kolektivní práci pod vedením odborníka jako je fyzioterapeut nebo cvičitel jógy. Taktéž fyzioterapeutická léčba je pro nás klíčová a velice důležitá. Prevence alespoň 1x v týdnu a následně účast fyzioterapeuta na všech soustředěních, kde se odehrává ta nejtěžší práce.“

Barbora Seemanová

Za loňský rok jste byla vyhlášena nejlepším juniorem v rámci ankety Sportovec roku. Co takové ocenění pro vás znamená?

„Byla to pro mě obrovská čest, že jsem byla vůbec pozvána. To, jak mě pak vyhlásili bylo neskutečné. Stát tam a převzít cenu za nejlepšího juniora ze všech sportů bylo krásný. A vůbec být ve společnosti tak skvělých a úspěšných sportovců byla pro mě velká motivace. Určitě budu dělat všechno proto, aby to nebylo naposled. Je to rozhodně to největší ocenění, jaké jsem zatím dostala.

Získala jste dvě zlata a bronz na olympiádě mládeže, pokořila české kraulařské rekordy a na dospělém mistrovství světa se blýskla šestým místem. Myslíte, že je to již skutečný vstup mezi světovou špičku?

„Jestli je to skutečný vstup se uvidí až tento rok. Mládežnická olympiáda byla ta nejlepší tečka za mojí juniorskou kariérou. Mistrovství světa minulý rok v prosinci bylo v krátkém bazéně, takže bych byla moc ráda, když by se mi alespoň povedlo předvést podobné výkony na dlouhém bazéně, to by pak byl snad už jistější a definitivní vstup mezi dospělé, jestli mezi špičku, to se uvidí. 

Plavala jste již na OH v Rio de Janeiro kde jste byl nejmladší členkou české výpravy. Nyní již spřádáte plány na Tokio 2020? Kam by jste tam chtěla vystoupat?

„Olympiáda v Riu pro mě byla opravdu velká zkouška, byla jsem hodně mladá a šlo spíše o účast a získání zkušeností, ještě když jsem za sebou měla dlouhou a náročnou sezonu a limit jsem splnila na poslední chvíli. Jestli se kvalifikuji do Tokia, určitě bych si jela pro výsledky, ne jen pro účast. A jaké výsledky to budou, to je ještě hodně daleko, nejsem zatím ani nominovaná.“

Hodně komunikujete na instagramu, facebooku a vždy dobře vypadáte. Jsou to věci, na které hodně dbáte?

„Naopak musím říct, že jsem v aktivitě na sociálních sítích docela špatná. Nejsem úplně tak aktivní jak ostatní sportovci v mém okolí, dávám tam spíše důležité nebo zajímavé momenty a chvíle z mého sportovního života, aby lidi co mě sledují věděli, že jsem třeba odjela na soustředění nebo na závody. Ale když jsem v Praze, moc aktivní nejsem. A to, že vypadám dobře, to úplně nemohu říct. Ale snažím se být hlavně přirozená a prezentovat se tak, jaká jsem i v reálném životě. Neberu to jako tu nejdůležitější věc, že bych se stresovala, že musím něco přidat. Ale snažím se být víc aktivní.“