Rieger Motorsport: Německé drama se zlatou tečkou v Carboniacupu
Pátým dějstvím pokračoval seriál závodů na okruzích Carbonia cup, tentokrát na německém Lausitzringu . Byť okruh pro nás patří k těm vzdálenostně blízkým a nelze mu upřít zajímavou atmosféru, nikdy nepatřil k našim oblíbeným. Jednak kvůli již značně nekvalitnímu povrchu a také kvůli jakési karmě, která zapříčinila naší jedinou loňskou technickou závadu, kvůli níž jsme do závodu ani neodstartovali. Karma se nás držela i letos.
Den však začal výborně. Během prvního tréninku jsme poprvé otestovali Glorii na vodě a ta se ukázala jako solidní náčiní i pro tyto podmínky. Nejrychlejší čas s obrovským náskokem 6 vteřin byl jen třešničkou. Pro zbytek tréninků již trať oschla a začala tahanice o desetinky – opět s Filipem Zelenským a jeho Dallarou F3. Na rozdíl od předchozího závodu v Mostě, kde jsme se setupem vozu šlápli vedle, jsme však konečně měli zpátky grip a chování se začalo blížit našim představám.
Vše mohlo přijít vniveč hned v druhém tréninku. Jeden se soupeřů dostal na výjezdu ze zatáčky smyk, druhý se mu pokusil vyhnout a nevšímaje si další formule po svém boku vyslal nás mimo trať. Naštěstí jen do míst bez kačírku i místy jinak přítomné zdi, škody tak byly nulové.
Větší problém nastal před kvalifikací. Při povolování předního kola se zakousla centrální matice takovým způsobem, že nešla ani povolit, ani utáhnout zpět. Nastalo hodinové úporné zápasení, které vyústilo v nekompromisní použití rozbrušovačky. Kluci z Racing Engineering nám totiž mezi tím poskytli nový čep ze svých zásob, čímž byl osud starého zpečetěn. Neocenitelnou pomocnou ruku nám podal tým William art RS Jirky Stránského, jehož mechanici zápasili ze všech sil s námi. Jejich pomoci si neskutečně ceníme – už jen proto, že s Petrem Morávkem startujícím právě za tento tým na dálku bojujeme o průběžné vedení v absolutní bodové klasifikaci celého seriálu. Jsme rádi, že fair play pořád žije a že k němu ani nejsou zapotřebí nesmyslné projekty národní sportovní autority.
Kvalifikace přinesla další zrychlení, na které však Filip našel odpověď a časem 1:46,2 nám se svou karbonovou bestií naložil bezmála 2,5 vteřiny. Radost z vydařené opravy i dopoledních slušných časů byla ta tam.
Plán pro závod byl tudíž jasný. Uviset takovou propast se zdálo být nereálné, nezbývalo než zkusit využít vnitřního postavení na startu, procpat se v 1. zatáčce do vedení a po zbytek závodu jet těžkou defenzivu. Hned po startu vypadala celá situace nadějně, na chvíli jsme se ocitli bok po boku, pak ale zaúřadoval dvoulitr a Glorie kapitulovala. K našemu překvapení jen na chvíli. Po celý závod jsme drželi kontakt, ztráta kulminovala na nadějných 2 vteřinách. S blížícím se koncem jsme z auta mačkali naprosté maximum a ztrátu sjeli na minimum. Kvůli výkonovému deficitu to však na předjetí stále nestačilo. Zlom nastal půl kola před cílem. Jezdec jedoucí o kolo zpět Filipa v dlouhé zatáčce trochu zbrzdil, čehož se nám podařilo využít a po vnějšku – i díky širokému obrubníku – jsme se protáhli do vedení. V cíli jsme vítězství uhájili o necelé 4 desetiny vteřiny.
Znovu jsme si dokázali, že závod končí až šachovnicovým praporkem a že se vyplatí bojovat až do posledních metrů.
Nyní nás čekají poslední 2 závody. První 7. září na okruhu hostícím podniky Formule 1 – maďarském Hungaroringu.
Děkujeme také naším partnerům a všem, kteří nám se závoděním pomáhají. Bez Vás by to nešlo.
MTB CZ s.r.o., Motorsport, s. r. o., René Moto – Shifting ContRoll, William art RS, Racing Engineering
a samozřejmě náš skvělý fan club
TZ Rieger Motorsport