Pátý Macík si v cíli oddechl. Kamion mu odskakoval doprava   

Pondělní 8. etapa, druhá část maratonské prověrky, byla pro tým Big Shock! Racing prozatím nejnáročnější výzvou letošního Dakaru. Přesto pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik Davida Švanda uhájili 5. celkové místo, když etapu dokončili na 8. pozici. Po včerejším příjezdu do maratonského bivaku, kde se závodníci museli obejít bez svých asistencí, jezdci Sedlčan zjistili, že mají víc práce, než původně očekávali. Kromě spojovací tyče prošly nejnutnějším servisem i zadní diferenciál, nápravy a brzdy. Proto do 8. etapy vyjížděla posádka Martina Macíka mírně napnutá. A hned v úvodu se ukázalo, že při brždění kamion odskakuje do strany. A to zdaleka nebylo vše, objevily se i další trable. Posádce se ale nakonec podařilo je zvládnout. A výsledek v cíli byl pro jezdce dokonce příjemným překvapením.       

Když mají mechanici volno

Co se dělo po příjezdu do včerejšího maratonského bivaku v Sakaka? Posádka týmu Big Shock! Racing se v rychlosti ubytovala ve velkém stanu na přistavených matracích a hned se vrhla do práce. Karel, jejich závodní kamion, prošel důkladnou kontrolou. „Zaměřili jsme se na spojovací tyč řízení, která v předchozí etapě dělala neplechu. Rozebírali jsme a znovu skládali jednotlivé části, abychom se přesvědčili, v jakém jsou stavu, ladili jsme i celou geometrii nastavení přední nápravy, opravovali utržený šroub na zadním diferenciálu, který způsoboval lehký únik oleje, měnili pneumatiky…,“ vyjmenovává palubní mechanik David Švanda. Už v bivaku se objevilo podezření, že v ideální kondici nejsou brzdy. Ale možnosti oprav byly v maratonské etapě omezené. Proto bylo hlavním plánem pro druhou část sundat nohu z plynu, zbytečně neriskovat a dostat Karla v pořádku do bivaku v Neomu, vzdáleného 334 spojovacích a 375 závodních kilometrů.

Kdykoliv jsem zabrzdil, auto uskočilo doprava  

Na trati se ale už v začátku etapy potvrdily temné scénáře. Ukázalo se, že brzdy nefungují optimálně. „Hned na začátku etapy jsme zjistili, že pravé přední kolo nám brzdí více než levé. Kdykoliv jsem zabrzdil, auto uskakovalo doprava. Takže jsme opět měli několik leteckých výletů. Jeden hodně zlý. Ale stahovali jsme, předjížděli jednu buginku za druhou a snažili se být co nejdřív v bivaku. Zdržel nás i kontrolní bod, který jsme hledali asi 15 minut. Ale to nebylo všechno. Asi 40 km před cílem jsme na duně udělali další spojovačku. Jakmile jsem šlápnul na brzdu, vytočila se kola, kousla se do písku a spojovačka byla zase ohnutá. Takže posledních 40 km jsme dojížděli s roztaženými koly,“ popisuje Martin Macík po šťastném přistání v cíli. Tady už na Karla čekala sehraná parta mechaniků, připravená na dlouhou noční práci, která si žlutý závoďák okamžitě vzala do parády. A nikdo nepochybuje o tom, že Karel zítra ráno bude zase jako nový. „Ztráta není velká, což je super po tom všem. Takže zítra zase mákneme. Karel už bude znova v topu a zase pojedeme, jak chceme a umíme,“ zakončuje vyprávění navigátor František Tomášek.