Pátá etapa třídila pole a náš boj o přežití na Dakaru 2014 pokračuje

Pořadatelé dopředu slibovali, že letos připraví opravdu tvrdý Dakar. A odjeté etapy jejich slova jen potvrzují. Náročné etapy ničí techniku, účastníky ždímají na hranu naprostého vyčerpání. Jiná nebyla ani včerejší pátá etapa z Chilecita do Tucumánu. V ní navíc organizátoři pořádně zacloumali s nervy závodníků a především navigátorů. Kvůli nejasné navigaci nemálo posádek už v úvodní části měřeného úseku zbytečně ztrácelo čas. Organizátoři tak zamotali dění na trati, že motocyklisty raději do druhé části měřeného úseku vůbec nepustili, aby se čelně nestřetli s protijedoucími automobily a kamiony. Kvůli extrémním teplotám dosahujícím až 47 stupňů Celsia nakonec organizátoři zkrátili původní  měřený úsek dlouhý 527 km pro čtyřkolky a motocykly. Drama díky teplotě zažil Paulo Goncalves, kterému motorka chytla a shořela.

Pátá etapa v západní Argentině do San Miguel de Tucumán byla bohužel konečnou pro dvě želízka KM Racingu v dakarském ohni. V oblasti poblíž neutralizační zóny uprostřed etapy museli z technických důvodů odstoupit jak Jarda Valtr, tak Pepa Macháček. Jejich cesta letošním ročníkem tak končí, zato Vlasta Vildman dokázal postoupit o dvě příčky výše…

Jarda Valtr výborně vystartoval a v úvodu se pohyboval dokonce okolo 8. místa, nenechal se rozhodit problémy předešlého dne, kdy ho stihl defekt hned sto metrů po startu. Jenže poté nabral zhruba 30 minut zdržení, což ovšem vzhledem k vývoji etapy nebyla žádná tragédie – okolo 4. wayponitu totiž nastaly zmatky v itineráři, do kterých se chytly desítky posádek všech kategorií a postupně nabíraly kurz všemi směry, často i v protisměru. Kdo přijel později a držel se někoho, kdo dokázal chytit správný směr, mohl na tomto vývoji vydělat. Problémy s motorem ovšem udělaly své, Jarda ještě vystartoval do druhé části etapy, ale tam motor definitivně dodýchal. „Škrtlo v něm a vytekl z něj olej, ani se neotočí. Bohužel, je to velmi hořká zkušenost, ale musím ji přijmout, letošní Dakar pro nás končí,“ řekl Jarda přímo na místě odstoupení.

Z několik set kilometrů vzdáleného bivaku v Tucumánu tedy vyjel asistenční MAN s přívěsem. Začala druhá, možná dobrodružnější část celého příběhu. Martin Macík musel Jardovu posádku v poušti a písku najít, závodní speciál zajistit, dopravit na cestu, tam naložit a z velmi složitého terénu dopravit do bivaku. „Jardu se nám podařilo vyprostit z pouště ve 4 hodiny ráno. Teď ho táhnu přes hory do bivaku,“ napsal nám z cesty Martin Macík.

Pepa Macháček s buggy MD Optimus vyjel po povzbudivém vývoji posledních dnů také slibně. Na prvním waypointu figuroval už na 27. místě. Jenže než se dostal na asfaltovou neutralizační zónu, nabral čtyřhodinové manko a bylo jasné, že situace je vážná. Diagnóza zněla: zadřené ložisko zadního kola. Problém mohla vyřešit už pouze výměna potřebného dílu. Takže z bivaku nevyjel pouze asistenční MAN, ale také Toyota s Martinem Pabiškou za volantem. Josefův stroj se skutečně podařilo zprovoznit, ale na start další etapy se už nepostaví…

KM Racingu tak zůstává ve hře pouze spolehlivě jedoucí Vlasta Vildman. Divokou etapu dokončil sice na 21. místě, ale v cíli byl poměrně spokojen. „Jeli jsme si svoje tempo. Zdržely nás dva defekty, bez nich mohl být výsledek ještě lepší. Etapa byla těžká, ale projeli jsme ji zdárně a bez problémů,“ řekl Vlasta v cíli.

Po středečním opakovaném výpadku pohonu 4x4 si mechanici InstaForex Loprais Teamu zase přes noc pořádně mákli, aby měl Aleš Loprais na startu svou Královnu 69 v pořádku. Stalo se, Aleš přesto startoval až z hloubi pole a dopředu se musel prodírat. Na prvním waypointu byl šestnáctý, na druhém už sedmý. Tak to platilo až do čtvrtého waypointu, posádka vozu 504 kontrolovala svou pozici. U pátého kontrolního bodu, který byl zároveň koncem první části speciálky, ale museli příznivci týmu čekat dlouhých 38 minut po průjezdu vedoucího kamionu, než se objevila Královna. Po 211 kilometrech byl Aleš Loprais třináctý.

Neutralizaci, tedy přejezd na start druhého měřeného úseku, tým zvládl a znovu se pustil do ostrého závodění. Na sedmém waypointu z toho byl posun na devátou příčku, kterou Aleš Loprais udržel až do konce další úmorné etapy. I přesto, že ji organizátoři nakonec zkrátili z původně plánovaných 527 na 428 kilometrů, duny, písek, prach, kameny a nesnesitelné vedro daly zabrat všem. Motocykly hořely, auta ani kamiony nechtěly jet a mnozí z těch, kteří si dělali naděje na přední umístění, se dostávali do cíle s ohromným zpožděním. Situace se bohužel dotkla také Čechů, Martina Kolomého, který včerejší etapu nedokončil. Podobně jako před rokem nedojede posádka kamionu Liaz ve složení Jaroslav Valtr, Josef Kalina a Jakub First do cíle Rallye Dakar. Opakuje se i podobný scénář - náročnost nejtěžšího motoristického maratonu nevydržel motor jejich vozidla.

Nejlépe se s nástrahami páté etapy v kategorii kamionů vypořádal Rus Sotnikov s Kamazem, Aleš Loprais na něj ztratil na 9. příčce 42 minut a čtyři sekundy. Druhá týmová posádka 519 Jana Tománka obsadila patnáctou příčku se ztrátou hodiny, sedmi minut a 34 vteřin. Celkově je Aleš Loprais sedmý, na vedoucího de Rooye ztrácí hodinu a 39 minut, za třetím Rusem Nikolajevem zaostává o 20 minut.