Milan Koláček získává cenné zkušenosti

Letošní druhý závod Solo Concarneau

Milan Koláček má za sebou druhý letošní závod ve třídě Figaro. Jaký byl? Ohromná únava po dvou dnech bez spánku a rozporuplné pocity v cíli.

„Start se nepovedl podle představ a vyrážel jsem z nevýhodné pozice ve druhé řadě. To mě donutilo k maximálnímu soustředění a první stoupačka dlouhá 7 mil byla plná příležitostí prodrat se závodním polem vpřed. Několik vychytaných změn mi pomohlo se dostat do poloviny startovního pole. K tomu však bylo nutné riskovat při plavbě velmi těsně u útesů Ile aux Moutons. Během další stoupačky jsem se bohužel potkal s velkým kusem mořských řas. Než jsem ho odstranil, ztratil jsem několik cenných míst. Po obeplutí Pen Men (Cap Caval) jsem už byl ve velké ztrátě. Pak se mi podařilo zpět předjet jen dvě britské lodě ARTEMIS ACADEMY,“ popisuje Milan v cíli.

Jak proběhla noc? „Noční plavba úžinou Raz de Sein byla tvrdá. Kolem majáku La Plate (Point du Raz) byl silný proud, který jsme měli v zádech. Vítr však přicházel z předoboku a zvedal nepříjemné vysoké a krátké vlny. Lodí otřásaly silné nárazy. Bylo to, jako když jedete na divoké vodě. Následoval dlouhý úsek k dalšímu otočnému bodu nedaleko ostrova Ouessant. Důležité bylo, udržet co nejkratší trasu. Ideální trasu. Na tomto 30 mil dlouhém úseku se mi podařilo předjet další loď. Po něm nás čekala halza a vytažení spinakru na dalších 35 mil,“ vysvětluje.

Plavba se spinakrem nešla jako obvykle dobře: „Zde jsem bohužel ztratil tři místa, nedokázal jsem udržet stejnou rychlost, jako ostatní. Se spinakrem jsem si vždy věřil... Od Ile de Sein následoval dlouhý úsek podél jižního pobřeží Bretaně. Zde přišlo další překvapení. Na stoupačku ve středním větru jsem na soupeře vždy ztrácel, ale tentokrát to bylo naopak. Podařilo se mi získat několik míst a jet rychleji a ostřeji než soupeři. Odpoledne nás čekalo bezvětří a celkem složité rozhodnutí, jak jím proplout a dostat se k novému větru, který měl přijít večer. Zde jsem udělal chybu. Špatné rozhodnutí, na kterém se mohla podepsat i únava způsobená absencí spánku. Zde jsem bohužel ztratil neuvěřitelných 5 mil na soupeře. Zdrcující… Po otočení majáku Birvideaux následoval pouze rychlostní test na zadoboční vítr. Podařilo se mi získat jedno místo zpět, ale to bylo vše. Znovu se objevila problematická rychlost se spinakrem...“

Jak to nakonec dopadlo? Milan Koláček skončil na 27. místě z 37 lodí: „Je to horší, než jaké bylo moje přání. Výborné výkony na stoupačku byly znehodnoceny jedním špatným rozhodnutím a absencí rychlosti se spinakrem. To jsou témata k zamyšlení. Dvě probdělé noci jsem neustále trimoval. Bylo to vyčerpávající. Jedno je jasné. Ve Figaru není místo na chyby. Drobná chyba znamená ztrátu, kterou již nenapravíte. Je to nesmírně vyrovnané. Bylo to velké poučení do dalších závodů a skvělá zkušenost. A samozřejmě vynikající příprava na červnový závod La Solitaire. Tam mě čekají čtyři etapy těsně po sobě, které budou ještě výrazně delší. Spánek a znovunabytí sil budou jednou z klíčových věcí, které musím zvládnout, abych v závodě obstál. Dále budou důležitá taktická rozhodnutí a rychlost. Musím na sobě dá pracovat.“

Kde se jede

Závodí se v Bretani a Normandii. V místech, kde jsou největší přílivy a nejsilnější přílivové proudy v Evropě. Dalším nebezpečím jsou útesy, skaliska a mělčiny, kterých je zde plno.

Proudy a vlny

Členité pobřeží znamená velkou variabilitu přílivových proudů. Snadno zde dosahují rychlosti 3 uzlů, v extrémních případech až k 10. To má velký vliv na stav moře. V případě, že teče proud proti větru, vlny se zvedají, zkracují a jsou nebezpečnější.

Beneteau Figaro II

Design  Marc Lombard
Délka    10,15 m
Šířka      3,43 m
Ponor   2,1 m
Výška stěžně na hladinou    15,7 m
Výtlak   3050 kg
Balast    1100 kg
Vodní balast       2x 220 l
Plocha hlavní plachty     38 m²
Plocha geny       30 m²
Plocha spinakru             85 m²

Třída Beneteau Figaro pro sólové jachtaře spatřila světlo světa v roce 1990. V té době to byla plachetnice Figaro 1. Od roku 2003 se jezdí na lodích druhé generace Figaro 2. Již nyní je známá podoba třetí generace lodí Figaro, které začnou závodit za dva roky. Půjde o první sériově vyráběné jednotrupé offshore jachty vybavené foily. Protože jde o sériově vyráběné lodě, které jsou spolehlivé, je účast v této třídě relativně levná. I to je důvod, proč ve třídě startuje, nebo startovala, téměř celá světová špička sólových jachtařů. Tím druhým důvodem je mimořádná konkurence. Kdo chce být nejlepší sólový jachtař, má ideální možnost poměřit své síly s ostatními v rámci rozumného rozpočtu. Kdo uspěje ve Figaru, ví, že uspět může kdekoli. Je to vynikající lodní třída, ve které je pro začátečníka dojezd v první polovině startovního pole úspěchem.

Text a foto: Eva Skořepová | PR manažerka Českého svazu jachtingu