Martin Macík v 7. etapě na 7. místě. I po defektu nejrychlejší z Čechů

Pořadatelé Rallye Dakar v oficiálních informacích uvádějí, že konec prvního týdne závodu většinou napoví, jak jsou síly ve startovním poli rozvrženy. Pokud by to byla pravda, posádka Martina Macíka, nejmladšího pilota v poli kamionů, může jít dnes večer spát v klidu a pohodě. V napínavé 7. etapě vybojovala krásné 7. místo a v celkovém pořadí postoupila na 9. pozici. Navíc zítra čeká všechny jezdce den volna v Saltě, takže kluci by si mohli trochu přispat, což se na Dakaru obzvlášť cení. Ale je tu drobná komplikace. Zbytek týmu nedorazil, protože mu cestu zkomplikoval stržený most. Posádka bez zázemí, bydlení, mechaniků i náhradních dílů vyhlíží ztracené přátele. Prostě Dakar...

Martin Macík jel v 6. etapě na jistotu a těšil se z přízně bolivijských fanynek

6. etapa – Uyuni - Uyuni

V pátek čekala na dakarské jezdce 6. etapa, okruh vedoucí opět v úctyhodné nadmořské výšce, pohybující se od 3 500 do 4 200 metrů nad mořem. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva v kamionu týmu KM Racing po předchozí napínavé stíhací etapě tentokrát zvolili strategii: jedeme na jistotu. Pánové drželi krok s první patnáctkou, jeli klidně a zodpovědně. V etapě se umístili na 14. místě. Celkově si posádka drží 13. pozici a užívá si neskutečné přízně a náklonnosti přátelských bolivijských fanoušků, kteří závodníky doprovázejí doslova na každém kroku.

Kamiony v 6. etapě jely měřený úsek dlouhý 295 km, ale celkem i s přejezdy musely přes skalnatá úbočí absolvovat dlouhých 600 km. Střídání písečného a kamenitého terénu ve vysoké nadmořské výšce bylo i tentokrát náročné. „Hlavy máme jako pátrací balóny a navigátorovi málem vypadly oči z důlků. Musím přiznat, že mi to dnes moc nesedlo. Dvakrát jsem se navíc při otřesu v kabině praštil a pak už mě bolela hlava při každé díře, kterou jsme projeli. A že jich nebylo málo,“ líčí Martin Macík kondici ovlivněnou pobytem ve vysoké nadmořské výšce.

Posádka žluté liazky v aktuální etapě nechtěla příliš riskovat. Jela celkem klidně, vyrovnaně a na jistotu udržení v první patnáctce. „Na začátku se mi podařilo dostat se před první 3 soupeře, kteří nás zdržovali, ale pak už to dál nešlo, protože prvních 150 km bylo hodně rozbitých a nedalo se moc bezpečně předjet. Závěr etapy pak byl rovný a všichni jsme to mydlili stále 140 km/h, jako na dálnici,“ popisuje Martin.

Etapu tentokrát ozvláštnily záblesky největší solné pláně na světě Salar de Uyuni, která byla dříve dnem jezera. Bohužel, její krásy si Martin Macík, a zřejmě ani jeho soupeři, vůbec nestihli všimnout. Stejně jako rodného města prezidenta Evo Moralese, kterým dnes kamiony projely. „Tak to vůbec. Mám cestu dopředu nastudovanou včetně reliéfů. Vím, zda etapa povede horami nebo lesy. Ale že bych si všímal toho, že kolem zrovna prolétl papoušek, to ne. Držím pevně volant a soustředím se na řízení. Ale je vtipné, že po dojezdu vidíme na velkých obrazovkách v kempu natočený záznam ze závodu, parádní záběry z helikoptéry. Takže v té chvíli si říkáme – jé, to bylo pěkný, jak jsme jeli těmi horami,“ popisuje vjemy jezdců během závodu Martin.

Martin Macík v 7. etapě na 7. místě.

Sobotní 7. etapa, měřící 336 kilometrů, byla poslední před nedělním odpočinkovým dnem. Závodníci se rozloučili s přátelskými bolivijskými fanoušky a překročili hranici zpět do Argentiny. Posádka týmu KM Racing startovala do sobotní etapy ze 14. místa. A hned od začátku se pomalu ale jistě prokousávala vpřed. Nakonec vybojovala skvělou 7. pozici a v celkovém hodnocení je 9. Martin Macík, František Tomášek a Michal Mrkva se v aktuální etapě stali nejrychlejší českou posádkou.         

„Dneska to byla paráda! První měřená část dlouhá 230 km byla rozbitá a ve vysoké nadmořské výšce, jako bonus lemovaná strmými srázy. Naší strategií bylo šetřit auto na druhou rychlostní vložku, která následovala odpoledne po takzvané „neutralizaci“ (přejezdu) a měla dalších 106 km. A vyšlo to. V horách jsme jeli opravdu dobré tempo a předjeli 4 kamiony, přestože jsme měli defekt na zadním kole,“ popisuje Martin Macík.

Poměrně dramatický však byl přejezd na druhou část speciálky. Trať vedla původně vyschlým korytem řeky, které však díky nárazovému dešti přestalo být vyschlé a řeka nabírala poměrně slušný proud. Byl to oříšek. Nejen pro osobni auta, z nichž některá ve vodě uvízla, ale i pro kamiony, které si musely navzájem pomáhat s vyproštěním.

„Další speciálka nám sedla také dobře a nebýt prachu, který nám bránil v nasazeném tempu, snad bychom dopadli ještě lépe. Každopádně, dnešní umístění v top 10 je skvělé a máme obrovskou radost,“ vzkazuje Martin.

„Teď nás čeká den volna, kompletní rozborka a sborka auta. Ovšem, jak tu bývá zvykem, nastal menší problém. Tentokrát nám chybí zbytek týmu, který je již přes 18 hodin na cestě. Tu komplikuje spadlý most, čeká se na opravu. Takže prozatím jsme bez zázemí, bydlení, mechaniků i náhradních dílů. Prostě Dakar,“ neztrácí dobrou náladu Martin.