Martin Macík opět zlepšil - celkově již je 8.

Pilot Martin Macík, navigátor František Tomášek a mechanik David Švanda z týmu Big Shock! Racing po úspěchu v 9. etapě – 3. etapovém místě – na trať 10. rychlostní zkoušky vyjeli opět dobře připraveni. A jejich kamion pojmenovaný Karel znova jistě směřoval k cíli, kde posádka přistála na cenném 6. místě se ztrátou pouhých 3 minut a 46 sekund na nejrychlejšího z Kamazů. V celkovém pořadí si dnes závodníci polepšili – jsou 8.

Martin Macík již od pondělí znovu stoupá pořadím. 

Zatím nejnáročnější etapa letošního ročníku

Žluté Iveco Martina Macíka vyrazilo na trať pondělní speciálky z 9. pozice. Organizátoři závodníkům na dnešní den slíbili trať plnou náročných dun a písečných polí. Sedlčanská posádka v cíli potvrdila, že slib byl dodržen. „Byl to nářez. Já si myslím, že to byla zatím asi nejtěžší etapa letošního Dakaru. Jeli jsme 400 závodních kilometrů a prvních 200 byly jen a jen duny občas přerušované kilometrovými přejezdy. A pak znova duny. A zase a zase a furt. I proto dojet do cíle dneska všem trvalo tak dlouho. Bylo to fakt náročné, ale jeli jsme palbu,“ řekl Martin Macík.

Duny, které jsem dlouho neviděl

Etapa začínala pískem a posádka už v úvodu musela vyskočit z vozu a měnit pneumatiku. „V kaňonu v prachu, kde jsme pořádně neviděli, jsme něco přejeli a museli měnit gumu. Bohužel to bylo zrovna na šutrech a nešlo tu úplně lehce, nechali jsme tam asi 10 minut,“ popisuje palubní mechanik David Švanda. A než posádka mohla pokračovat dál, předjelo ji několik soupeřů, které se ale okamžitě vydala stíhat. A šlo to překvapivě dobře. „Zdá se, že se klukům mechanikům přes noc povedlo o něco vylepšit výkon auta, což nám pomohlo celkem hladce zdolat dnešní obrovské duny. Kopce, které jsme dneska přejížděli, jsme už hodně dlouho neviděli,“ řekl navigátor František Tomášek a popisuje vysoké a hodně členité písečné duny, po kterých kamion musel šplhat nahoru. „Míjeli jsme nebezpečné trychtýře, často jsme si museli nadjíždět. Byla to docela riskantní jízda. A dost náročná byla i navigace, kterou ale Ferry zvládnul na jedničku,“ doplňuje Macík. Po čekačce na neutralizaci posádka žlutého kamionu, pojmenovaného Karel, vyrazila do druhé části etapy a postupně se jí podařilo předjet všechny kamiony, které ji předstihly při výměně pneumatiky. A během letu k cíli, který byl v závěru hodně uskákaný, předstihla i další vozy.

Macík má pódium, byl 3. nejrychlejší  

Letos poprvé na bedně

Úterní 9. etapa Dakaru odstartovala o něco později. Pořadatelé tak dali šanci závodníkům, kteří uvízli ve zlověstných dunách předchozí etapy, aby stihli nastoupit znova na start. Posádka týmu Big Shock! Racing ale předchozí písečnou speciálku dojela hladce. A v této si vedla ještě lépe. Od samého začátku nasadila brutální tempo. To v úvodu zbrzdil jen jeden ze soupeřů, který sedlčanský kamion nechtěli pustit před sebe.  

„Nádherná etapa. Hrozně rychlá. Sem tam písek, ale jinak jsme jeli přes šotoliny, šutry, skály, trialy. Projížděli jsme krásná údolí. Auto jede, takže jsme drželi plyn. Myslím, že jsme dneska jeli na vítězství. Letěli jsme fakt kudlu. Všechno si sedlo. Navigace od Františka na jedničku. Dnešní 3. místo je super. A mohlo to být ještě lepší,“ řekl Martin Macík v cíli etapy.

Po pódiovém umístění dřina nekončí

Včerejší 3. místo v etapě, umocněné ztrátou pouhých 3 vteřin na druhého nejlepšího závodníka, všechny členy týmu Big Shock! Racing potěšilo, ale nevytrhlo z běžné dakarské rutiny. Na oslavy ani další kratochvíle rozhodně nebyl čas. V bivaku se ihned po příjezdu týmového speciálu Karla každý pustil do práce a důkladných příprav na dnešní 10. etapu. „Dan Stiblík a Martin Bartoň kontrolují pneumatiky, připravují kabiny, aby byly vypucované. Lavor s Bobem řeší nápravy. Franta je ve střehu, kdyby bylo potřeba něco svařit. Všichni kluci dál neskutečně makají,“ řekl mechanik David Švanda. Do 10. etapy tak žlutý týmový kamion vjížděl znova v perfektní formě a bez zásadnějších problémů zvládl zdolat i náročné horské terény.  

Dobrá honička

První část dnešní trati byla tvrdá a rychlá. „Vypalovačka, ale zároveň hodně prašná, drsná trať. Bojovalo se. Předjížděli jsme se se soupeři. Byla to dobrá honička,“ popisuje Martin Macík. Organizátoři se v etapě rozhodli prověřit také důvtip navigátorů. František Tomášek si ale se složitou navigací dokázal poradit. „Jen jednou jsme se otáčeli, protože jsme si nebyli jistí, jestli nám pípnul bod, ačkoliv jsme ho měli. A jeden bod jsme minuli asi o 10 metrů, takže jsme se pro něj vrátili. Jinak nám tam všechno padalo,“ popisuje Tomášek.           

Hrozila jízda v lyžařských brýlích

Závěr speciálky závodníky zavedl do hor, kde už byla jízda pomalejší a daleko techničtější. Takový terén sedlčanské posádce vyhovuje. „Posledních 100 km to bylo fakt drsných. Uzounké cestičky v horách, na které se kamion vejde jen tak tak. Snad 20 kilometrů jsme letěli jen nahoru a dolů mezi šutry. To mě hodně bavilo. Chvilku jsme mezi skalisky jeli vláček za jednou z buginek – snad čtyři kamiony a dvě buginy těsně za sebou v horách,“ vypráví Martin Macík. „Navíc v jednom místě jsme dostali ránu větví do předního skla. Už jsme se chystali na opakování loňské jízdy v lyžařských brýlích. Naštěstí okno vydrželo až do cíle. Takže všechno v pořádku. Byla to zábavná etapa,“ řekl mechanik David Švanda.

Foto a TZ: Big Shock! Racing