Macík útočí na beduína. Brabec maže ztrátu. Na blátě to naši umí      

Když se Martin Macík, pilot týmu Big Shock Racing, hlásil po šesté etapě Rallye Dakar, bylo jasné, že první horská trať letošního závodu posádce evidentně zvedla náladu. Macík, Tomášek a Mrkva si na ní udrželi výbornou čtvrtou příčku, když dojeli etapu jako pátý nejrychlejší kamion.  „Jelo se nádherně. Od dun si rádi zase na čas odpočineme. Zjistili jsme, že Franta i ve vyšších nadmořských výškách šlape krásně. Profofrovali jsme kolem pár soupeřů a část etapy zřejmě i vyhráli,“ tipoval si správně Martin Macík. „Dnes je to veselejší, už jsme na hlíně, chvílemi prší. Driftovačky, úzké cestičky, blátíčko, to máme rádi, to je naše úchylka, tak trénujeme v Sedlčanech celý rok,“ pochvaloval si také navigátor František Tomášek. V druhé části etapy začalo kamionům pršet a posledních 20 minut absolvovaly ve tmě. „Byla to upalovačka, v jedné z děr, která byla označena jako hladce průjezdná, jsme dostali takovou pecku do hlav, že nám třeštily až do cíle,“ doplňuje mechanik Michal Mrkva.     

Z Jana Brabce se v průběhu závodu stal český černý kůň v poli motocyklů. Motorkář týmu Big Shock Racing a dakarský nováček během prvních pěti etap načerpal spoustu zkušeností, které v druhé části soutěže určitě ještě využije, protože síly mu zatím rozhodně nedocházejí. „Ráno lahůdka, přejezd 400 km v pět hodin ráno v pěti stupních, takže všichni jsme klepali brutální kosu. Jinak se mi dneska jelo dobře, i když oproti poušti najednou zase velká změna. Na blátě s plnými nádržemi, takže mám 210 kilo. Na to si ještě zvykám. Dal jsem to tentokrát raději na pohodičku,“ popisuje Jan Brabec. Náladu mu trochu kazí jen pomyšlení na dvouhodinovou penalizaci z první etapy. „Já ze sebe moc radost nemám, protože kdyby nebylo té chyby, kterou jsem udělal na začátku, tak jsem mohl být lepší. Ale je to můj první Dakar, takže se učíme a myslím, že to bude v cajku,“ neztrácí optimismus Brabčák, který po šesté etapě dojel na 42. místě a celkově je 53.

Všichni už se samozřejmě těší na pátek, kdy na Dakaru zavládne den volna a bude prostor pro všechny obyčejné věci, které závodníci prostě nestíhají, v klidu se najíst, vyspat se, oholit. V týmu Big Shock Racing po první půli panuje výborná nálada a všichni mají radost ze skvělých výsledků Honzy Brabce i posádky Martina Macíka, které předčily mnohá očekávání. 

LAVOROVO DAKARSKÉ OKÉNKO

Postřehy vnímavého mechanika z páté etapy letošní Rallye Dakar

V půl šesté vstávačka a hned do auta. Připoutám se do pěti bodů a připadám si jak ten kejvací pes. To zas bude cesta. Trať vede křížem krážem, takže jezdíme tam a zpět, jako důchodci v nákupáku. Zatím to vypadá, že kluci tahají, ale když je potkáme v cíli a vyprávějí, co všechno je potkalo… No, nic.

Jedeme do bivaku. Myslel jsem si, že se v autě nebojím, ale cesta, na které máte nahoru i dolu sráz půl kilometru a pod ním moře není super. Na svodidla tu nehrají. Konečně v bivaku, 11 hodin, takže spánek asi nebude. Ještě pro razítko do pasu, zítra do Bolívie. A jdeme na to. Trocha svářečky, samozřejmě namazat, protože, jak mě od mala učil táta: kdo maže, ten jede. A to my potřebujeme. Protáhlo se nám to trochu, takže ráno jsme ještě pokecali s Brabčákem, který vstával na start. Teď jdu na hoďku umřít. Dobrou.