Páteční etapa

Úvodní etapa v Mauretánii byla opět velice rychlá a zatím neměla nic společného s tím, co čeká závodníky zítra. Prakticky celá se jela po pláních a rovinách. Díky navigačním obtížím a tím pádem najetým deseti kilometrům navíc ztratili kluci více než deset minut. Začátek etapy vedl velmi blízko mořského pobřeží a po cestě bylo několik solisek. Podmáčených míst, které je vždy s kamionem risk projíždět. Hrozí možnost rychlého zapadnutí. Ze soliska se prakticky nelze dostat vlastní silou a kamionu pomůže jen další kamion. Někdy jich musí být dokonce zapřaženo více. Naštěstí dnes risk jet přes soliska a neobjíždět je vyšel. Pro představu. Solisko není místo několik metru čtverečních. Je to souvislá plocha několik kilometru dlouhá a široká. Rozhodnutí objet taková místa vždy stojí mnoho minut oproti přímému projetí. Jet či nejet je vždy osobní rozhodnutí pilota. Hodně zde rozhodují zkušenosti a cit pro vůz.

Život v Africe

Je půl páté a celý bivak vstává. Snídaně je rychle zhltnuta a jak to jen jde, vyrážíme na cestu. Vnímám mizící světla Dakhly. Před námi je třista kilometrů liduprázdné silnice na hranici Mauretánie s Marokem. Hraniční přechod otvírá v devět hodin ráno a je nutné, abychom tam dojeli včas. Vyřizování formalit v těchto místech je vždy zdlouhavé a nevypočitatelné. Ředitel závodu René Metge hovořil o tom, že celníci jsou na náš nápor připraveni a odbavení bude rychlejší, než je zvykem. Nejsem zde poprvé a vím, jak to chodí. Netajím se svým skepticismem a při tom je tato vlastnost u mě neobvyklá. Je skoro jedenáct hodin. Všichni účastnící závodu čekají před hranicí a stále se nic neděje. Nebráním se lehce pobavenému úsměvu typu „já to říkal". Současně, jak čekáme, jsou Marokánci a Mauretánci, čekající na přechod hranice, vyřizováni v ještě pomalejším tempu než obvykle a nervozita stoupá na obou stranách. Zničehonic se problémy na marocké straně řeší. Asi přišel nějaký oficír. Během
chvilky předáváme své pasy srovnané do komínku pohraničníkům. Zanedlouho jsou nám orazítkované pasy výstupními razítky vráceny zpět. Ani ne o půl hodiny později vjíždíme do hraničního pásma mezi Marokem a Mauretánií. Již jsem se o této hranici zmiňoval minulý rok a nepřestává mě fascinovat ani dnes.

Celé hraniční pásmo mezi těmito dvěma zeměmi je zaminované. Země dělí pruh široký čtyři kilometry. Nedoporučuje se moc bloudit podél této hranice. Sice jsou vidět cedule varující před minami, ale překročit bezpečné pásmo někde o sto kilometrů dále asi není nic těžkého.

Z marockého území přijedete na hranici po asfaltové cestě. Opačně z mauretánské strany též po asfaltu odjedete. Mezi hranicemi je země nikoho, že? Takže není nikdo, kdo by asfaltoval cestu mezi jednotlivými státy. To přeci dává smysl.

Mezihraniční pásmo je plné písku, kamenů a různých vyjetých stop. Jestli se zde někdy ocitnete a pojedete ve voze jen s jednou poháněnou nápravou, volte vždy spíše levou cestu. Je zde mnoho odboček a ta, co vypadá lákavě na začátku, někdy klame. Všechny zvolené cesty vás navedou do Mauretánie, ta pravá ale zpravidla hlubším pískem. Letos opět několik zapadlých nešťastlivců s lanem v ruce se snažilo na sebe upoutat pozornost ostatních šťastnějších. Pokud vás napadá myšlenka o tom, že tento přechod není určen pro kamiony, tak se pletete. Kamionová doprava zde normálně probíhá a je velmi zajímavé sledovat jak se řidiči potýkají s nedostatkem asfaltu za volantem vozu, co nebyl konstruován mimo zpevněné cesty. Ano kamióny zde jezdí i s velkými návěsy.

Má skepse na rychlý přechod hranice dostala rychlým marockým řešením ránu. Vrátila se v plné síle na mauretánské straně. Jeden počítač ve stísněné místnosti celnice a Mauretánec, co po každém napsaném řádku popíjel čaj, vytvořila netrpělivě postávající frontu nás čekatelů. Situaci vyřešil až zásah ředitelství závodu a násilná optimalizace a zefektivnění práce celníků. I tak první na řadu přišli pasy závodníků. Ti musí stihnout start do krátké úvodní mauretánské etapy. Ostatní přicházejí na řadu později. Na mauretánské půdě se ocitáme po třech a půl hodinách. A to prosím vezměte v potaz, že veškerá pasová kontrola byla bez klasických africko-arabských průtahů a ve zrychleném tempu.

Do bivaku v mauretánském Chami nám zbývá přes dvěstě kilometrů. Na první pohled je zde v Mauretánii výrazně větší chudoba než v sousedním Maroku. Města jako taková zde na severu moc neexistují. Jsou zde spíše obydlená místa z rozpadlých chýší a polorozpadlých betonových budov. O životě v Mauretánii se více zmíním v zítřejší zprávě.

Další etapa

Jsme v Mauretánii a v sobotu na závodníky čeká těžká dunová etapa. První vážnější rozcvička přijde po osmi kilometrech po startu. Po několikakilometrovém dunovém poli přijde sto padesát kilometrů planin a omezovač v Tatře bude mít co dělat. Pak nastane to, na co se těšíme. Souvislé duny desítky kilometrů dlouhé a mezi nimi velbloudí tráva. Velbloudí tráva jsou kopce písku až metr velké prorostlé polosuchými keři. Taková boule je tvrdá jak kámen. Většinou jsou těsně vedle sebe a není možné se jim vyhnout. Jedno kolo Tatry vyletí do vzduchu a jen co dopadne na zem, druhá náprava najede na další z tisíce kopečků okolo. Kilometry takového terénu dokáží vytřást duši z těla. Zde se zítra začne závod rozhodovat.

Nádherný den z Mauretánie přeje celý Livescore team.

Vojtěch Morávek ml.
Chami, Mauretánie (gps: 20 2,54N/15 55,13W)