Duny v Akjutu

Závodní den

Písek, Duny, Sahara. Jedna z nejnáročnějších etap dnešního ročníku. Prakticky od začátku bylo jasné, že dnes se bude dělit pověstné zrno od plev. Jerome Pelichet, starý mazák a závodník se po mnoha hodinách doslova dokopal k prvnímu kontrolnímu bodu a dnešní etapu vzdal. Ostatní pokračovali dále. Pro mnohé to nebylo šťastné rozhodnutí. Přespí dnes v dunách. Před chvilkou přijel jeden z kamiónu Balai. Z něho doslova vypadli unavení Robert s Janom a plnou kabinou závodníků co po cestě ještě ve včerejší! etapě posbírali. Robert říká, že dnes v noci spali mezi dunami spolu s nimi šestnáct posádek, co si ve výsledku pomáhali navzájem, aby se dostali ven. V dnešní etapě je druhý kamión Balai řízený Petrem Foltýnem.

Jen co kluci v naší závodní Tatře dojeli do cíle bylo vidět jak velkou radost mají z toho, že vůbec dorazili. Skutečnost že přijel Jean-Luis Schlesser do cíle pak dlouho nic a pak dorazily s minimálními rozestupy kamióny je moc ani nepřekvapila. Viděli co se na trati děje a jak to vypadá. Navzájem si několikrát pomohli ale prý naštěstí nikde nebylo potřeba kopat. Celou situaci znepříjemňoval silný vítr co rychle zavál stopy ostatních a na dunách tvořil velmi měkkou vrstvu, která doslova věznila kola aut. Toto byla pravá dunová etapa.

Život v Africe

Dnes byl odpočinkový den pro mechaniky. Bivak se nikam nepřesouval. Bylo vidět na mechanicích, jak moc je to pro ně důležité. Závodníci ráno vystartovali do etapy a v bivaku nastalo prakticky úplné ticho. Všichni z nich posledních mnoho dnů tvrdě po nocích pracovali a přes den klimbali za volanty svých asistenčních vozů, hned jak to šlo zalezli do spacáků a stanů. Doháněli svůj spánkový dluh. Ospalé dopoledne vystřídalo uvolněné odpoledne. Začala údržba asistenčních vozů a očekávání příjezdu závodníků. My novináři jsme zůstali společně s mechaniky. Start do etapy byl vzdálen 150km a jet na start a pak zpět nemělo cenu. Raději si počkáme na závodníky v cíli nedaleko bivaku. Mezitím využíváme přítomnosti novinářů Kamazu, Maďarů a ostatních k výměně zkušenosti, národních nápojů a celkové družbě.

Kolem třetí hodiny odpolední začínají asistence vyhlížet své jezdce. První motorkáři by měli už pomalu být v cíli. Motorkáři startovali do etapy po osmé hodině. Nikdo z nich zde není. Znamená to jediné. Zatraceně těžký den pro závodníky a posádky kamiónů Balai. Nemusím zmiňovat, že nervozita je značná. Ještě ji umocňuje příjezd Jerome Pelicheta, který se neobtěžoval projet cílem a hned směřoval ke svým mechanikům. Prý vzdal dnešní etapu po projetí prvního kontrolního bodu, ke kterému se dopracovával přes pět hodin a má toho dost. Rozhodl se dále v etapě nepokračovat. To už jsme společně s Kamaz teamem nevydrželi čekat a šli se zeptat na ředitelství závodu. Odpovědí nám byl lísteček s čísly kamiónů a časy na průjezdu posledním, třetím kontrolním bodem, za kterým již nejsou žádné duny. Všechny kamióny jedou po spolu a s minimálními rozestupy. Trochu se mi ulevilo. Za chvíli jsou zde. Mechanikům volno končí a nám také. Důkazem toho je tento článek video a fotky.

Zítřejší etapa

Akjut-Tenadi – Rychlostní zkouška má délku 441km I přes závodníky zapadlé v dnešním dni zítra se postaví, ti co jsou zde v bivaku do další etapy. Nemusím ani zjišťovat od pořadatelů charakter etapy. Stačí se podívat do Vojtova roadbooku kde se to jen hemží azimuty a ikonami dun. Od kameramanů francouzské televize vím to, že komu se dnes zdála etapa těžká do zítřejší ať radši ani nenastupuje.
Tomáš s Vojtou rychle zhltli večeři a rychle zalezli do spacáku. Zítra je čeká dlouhý závodní den.

Vojtěch Morávek ml

Akjut, Mauretánia(gps: 19º 46,06N/14º 19,54W)