Komplikovaná cesta za obhajobou titulu
Tomáš Pekař byl na začátku sezóny jedním ze strůjců bojů o titul v Clio Cupu. Multišampion těchto pohárových závodů tradičně patří mezi favority, ale letos je konkurence silnější než v minulosti. Cestu za dalším titulem mu navíc zkomplikovalo zranění.
Tomáši, v předvečer třetího podniku Clio Cupu na Slovakia Ringu jsi měl nehodu na koloběžce a víkend jsi strávil na posteli v kamionu. Jak se ti zdravotně daří a nastoupíš před domácím publikem v Mostě?
Bohužel jsem si komplikovaně zlomil klíční kost a dali mi do ní deset šroubů. Každým dnem se cítím o něco lépe a věřím, že závodů v Mostě se zúčastním. Doktoři mi samozřejmě nedoporučují startovat a upozorňují mě, že regenerace potrvá nejméně dva měsíce. Několik dní po operaci jsem si zkoušel nasadit HANS, ale vzhledem k tomu, že vede přes klíční kost, to byla hodně bolestivá zkouška. Nicméně dělám pokroky a věřím, že to klapne. První svezení na konci července rozhodne.
Vynechání víkendu na Slovakia Ringu ti zkomplikovalo situaci v boji o titul a před mosteckými závody ztrácíš na prvního Davida Dziwoka 23 bodů.
Má strategie je prostá, chci vyhrát všechno, co se dá. Jestli to bude stačit, nebo ne, se uvidí. Cíl je jednoduchý, realita může být jiná. Někdo ze soupeřů může bourat nebo nedokončit závod a bodová situace se změní. Do konce sezony zbývají tři podniky, takže šest závodů. To je dlouhá doba a všechno je stále otevřené. Raději nad body nikdy moc nespekuluji a prostě se snažím podat co nejlepší výkon.
Nicméně vzhledem k tvému zranění bude první šikana v Mostě velmi ošemetná, nemyslíš?
Právě tam se může cokoliv stát. Někdo si urazí kolo a body budou znovu srovnané. Vůbec neházím flintu do žita. Ale také může dojít k tomu, že mi zdravotní stav neumožní podat maximální výkon. Že nebudu schopen rychlých reakcí s rukou, protože občas musíš velmi hbitě korigovat počínající smyk a takové pohyby pro mě mohou být v dané situaci problém.
Samozřejmě všichni doufáme, že ti zdravotní stav dovolí v Mostě závodit. Jak důležitý je pro tebe tento okruh?
Rozhodně se jedná o domácí trať, na které mám najeto nejvíce kilometrů. Učím zde i naše jezdce, protože znám každý centimetr tratě. Nicméně závodit před domácím publikem je vždy naprosto úžasný pocit. Fanoušci mě motivují a zároveň zde máme opravdu velkou podporu.
Tvůj tým pravidelně nasazuje několik vozů. Letos za Carpek Service startují David Dziwok a Filip Bartoš. Jak velký máte tým?
Ono se to trochu mění v závislosti na tom, kolik máme jezdců. V podstatě jsme začali s malou závodní dílnou a postupem času jsme si řekli, že budeme servisovat i civilní auta. Ale jsme malá firma, takže nastálo máme jen dva zaměstnance a několik externích lidí, kteří s námi jezdí na závody. Bohužel doba je uspěchaná a lidé mají čím dál méně času. Tím pádem i těch nadšenců do motorsportu, co by nám pomáhali, není tolik. V současnosti máme asi 10 až 12 lidí, kteří se na závodech střídají. Letos se k nám také připojil skvělý inženýr Mirza, který mi pomáhá s přípravou telemetrie a koučováním jezdců. A samozřejmě nesmím opomenout tátu, který mi v patnácti koupil první motokáru a od té doby se mnou jezdí na závody. Směroval mě do motorsportu a za to jsem mu nesmírně vděčný. Neustále se stará o tým a servis tak, aby všechno fungovalo, jak má.
Co bylo impulsem k založení týmu Carpek Service?
Jednou jsem se procházel po padoku a vidím, že na autě jednoho polského závodníka mají vymontovanou převodovku. Nevěděli, co s ní je, tak jsem jim pomohl převodovku rozebrat a v ten moment se stali našimi zákazníky. Následně se začala nabalovat další spolupráce. I když jsem to nikdy nepočítal, myslím, že se u nás prostřídalo takových 30 jezdců. A všechno to začalo tím, že jsem někomu pomohl s problémem.
Závodění máš v krvi po tátovi. Jaká byla vlastně tvá cesta motorsportem?
Nejprve závodil táta, pak jsem se přidal i já. Absolvoval jsem nějaké sprinty i vytrvalostní závody, poté jsem se seznámil s Ivanem Vršínským, který mi nabídl auto v Octavia Cupu. Za to jsem mu dodnes vděčný, protože tím v podstatě odstartoval mou kariéru. Od počátku se mi v Octavia Cupu dařilo a když šampionát skončil, koupili jsme třetí generaci pohárového Renaultu Clio. Od té doby jezdím, až na pár výjimek, s Cliem.
Text: T. Vacín | Foto: P. Frýba