Aquatlon je moje srdeční záležitost, říká vítězka závodu v Karviné

Příští sobotu 9. dubna pokračuje svým třetím závodem Český pohár v aquatlonu. Tentokrát bude napínavé souboje hostit Praha. Předchozí závod se konal v Karviné a na stupeň nejvyšší se postavila pražská závodnice Tereza Zimovjanová. Před dvěma lety se v této disciplíně stala evropskou šampionkou a nahlédla i do triatlonové reprezentace. Vloni laborovala se zraněním kolene, ale v současnosti se už může naplno věnovat přípravě na další triatlonovou sezonu.

S jakým cílem jsi jela do Karviné na druhý díl aquatlonového poháru?
Do Karviné jsem se těšila, poněvadž mám aquatlony ráda. Minulý rok jsem bohužel kvůli zranění žádný aquatlon nestihla, a tak jsem si ho v Karviné zase po delší pauze mohla zkusit.

Připravovala ses na tento závod nějak speciálně?
Nijak zvlášť jsme na tento závod neladili a šli to z plného tréninku, takže jsem to brala jako zpestření tréninkového týdne s návštěvou místa, kam jsem prozatím neměla možnost se podívat.

A návštěvu Karviné sis zpestřila vítězstvím. Jak se závod vyvíjel?
Plavali jsme se Simčou Šimůnkovou vedle sebe na dráze a doplavaly jsme úplně nastejno, takže jsem byla docela spokojená, i když čas mohl být trochu lepší (400 metrů za 4:53, pozn red.). Při delší pauze mezi plaváním a během jsem si hezky odpočala na odpolední běžeckou část. S trenérem jsme se domluvili na taktice prvního kola se skupinkou holek a pokusu o vytvoření náskoku až v kole druhém. Začátek se rozbíhal v naší holčičí skupince docela svižně, takže jsem si nebyla jista, jak to dopadne, ale v druhém kole jsem si zkusila udělat trochu náskok, který mi naštěstí vydržel až do konce. Takže jedině spokojenost.

Jak vnímáš aquatlonové závody obecně?
Díky aquatlonu jsem se dostala od plavání až k triatlonu, takže je to taková moje srdeční záležitost. Navíc jsem před dvěma lety vyhrála Mistrovství Evropy v aquatlonu, takže tuto disciplínu prostě nemůžu nemít ráda…

Vloni si velkou část sezony promarodila se zraněnou nohou. U trati triatlonových závodů tě bylo vidět jen v roli divačky s berlemi v rukou. Už je to v pořádku?
Víceméně ano. Vazy v koleni ale ještě nejsou stoprocentně spolehlivé, protože mi doktorka  minulý rok při vyšetření vysvětlila, že to bude citlivé tak rok a půl. Trénink mi to naštěstí už moc neomezuje.

 

 

Takže se můžeš střemhlav vrhnout do nadcházející sezony. Které závody budeš objíždět?
Budu se snažit objet ještě pár aquatlonů v rámci ČP, zkusím se probojovat do nominace na mistrovství Evropy a snad i na mistrovství světa. Jinak pravděpodobně objedu pár Evropských pohárů v triatlonu, a když to vyjde, tak i nějaký „svěťák“. Vše samozřejmě závisí na mém zdravotním stavu - po zkušenosti z minulého roku stavím zdraví nade vše.

Tvůj přítel Daniel Noah patří mezi běžecké rychlíky na triatlonech, letos zapracoval i na dalších disciplínách a bude chtít určitě zajíždět kvalitní výsledky. Trénujete společně, motivujete se navzájem?
Určitě. Daniel je velmi zkušený běžec a jeho rady mi jsou velmi cenné. Také se neustále zajímá o nové informace a trendy nejenom v běhu, ale i v plavání či cyklistice, takže je to taková moje superpomáhající chodící encyklopedie. Také je to velmi odhodlaný a skvělý člověk, takže společné trénování si užíváme.

Je ti teprve jednadvacet let, takže máš sportovní budoucnost jistě před sebou. Prozradíš svůj triatlonový sen?
Asi jako každý sportovec bych se ráda podívala na olympiádu. Ale sport je pro mě hlavně o zábavě a určitě bych se kvůli nějakým extrémním výkonům zbytečně nezruinovala. V životě jsou důležité i další věci, ale to nic nemění na tom, že triatlon a sport obecně zbožňuji.