6.1.2016 - 8. etapa
Tomáš Tomeček dnes, v osmém závodním dni, obsadil druhé místo v kategorii kamiónů. Celá etapa vedla v píscích Sahary a v horách kolem Mauretánského města Atar. Po desítkách kilometrů od startu etapy, bylo potřeba řešit defekt levé zadní pneumatiky. V písku a dunách naše posádka dokázala ztrátu dohonit a vyjet si drobný náskok nejen na soupeře v kategorii kamionů, ale na závodníky v osobních automobilech. Zítra se závod přesouvá o dvěstě kilometrů dále k městu Akjut. Za zmínku dnes stojí výkon slovenského motorkáře Jáno Zaťka, který se dlouho držel na čtvrtém etapovém místě, ale ke konci zabloudil a propadl se na dnešní devátou pozici.
Cestopis – Poslední vesnice, pak už jen Sahara
Ať mi nikdo nevypráví, že Africká soutěž se dá přenést někam jinam a zůstat stejná. To je naprostý nesmysl. Toto jsem si hluboce uvědomil při cestě na start dnešní etapy. Šedesát kilometrů od bivaku je bývalá španělská výspa Chinguetty. Leží na samé hranici Sahary. Za ním už nejsou na mapě žádné značené cesty a dále je jen písek. Dnes je to město, ale ten výraz je třeba brát trochu s nadhledem. Polorozpadlá stavení kolem konce cesty. Na to jak to zde vypadá, zde však žije mnoho lidí. Start do dnešní rychlostní zkoušky je prakticky mezi obydleními a místní lidé zde tvoří tu pravou kulisu, kterou jsem byl zvyklý vídat na fotkách z minulosti. Desítky lidí si užívají nezvyklou podívanou. Současně se nám snaží prodat cokoliv. Korálky, malá zrcátka, obarvené a zaprášené skleněné lahvičky, kamínky, náramky. Prostě cokoliv, za co jste schopni dát mauretánskou Ouglii je nabízeno. V porovnání s tím co se dá nakoupit v Maroku nebo Senegalu tady opravdu není na výběr a kvalita je poplat ná tomu jak se zde žije. Krom pokusů prodat cokoliv a naprostému nepochopení hodnoty věcí, kdy se vykřikují ceny ve stovkách eur a plynule přecházejí do stejných hodnot v místní měně, odmítáme se před startem zabývat handrkováním o cetky a obýváme je slovy, že později určitě něco koupíme.
Využíváme prostředí jak to jen jde. Málokdy se naskytne možnost fotit vše, včetně žen skoro úplně napřímo. Jsou to zajímavé situace. Mnoho z dívek by se rádo vyfotilo a na fotku se podívalo, stejně tak jak fotím malé děti a hned jim ukazuji výsledek, ale to nejde. Stejně tak by si i rády popovídaly. Pokud se nikdo nedívá, tak se na nás smějí a ptají se jak se máme a odkud jsme. Nicméně hra se musí hrát podle pravidel, které si nevymyslely. Pokaždé, když vidí objektiv otáčejí se, ale zde jako by ne tak rychle. Tedy do okamžiku, než to někdo z místních starších postřehne a razantně k nim vyrazí. I když se to na první pohled nezdá, ale při pozornějším sledování situace jsme všichni pod bedlivým dozorem.
Další dnešní anomálie je vlhký písek. Jsme v horách a ráno se mi zdálo, že u bivaku kapalo. Zde u startu byl déšť asi silnější. Zadokolkám děla problém se pořádně na takovém podkladu rozjet a jsou i někteří co se přímo mezi vlajkami na startu dokázali zakopat. Atmosféra na startu je úžasná a já si říkám, že i kdyby nic, tak za toto to letos stálo.
Po odstartování všech závodníků do Sahary, nastává čas podpořit místní ekonomiku a koupit si něco, co opravdu nechcete. Rozhodli jsme se zde, utratit 2000 Ouglií tedy asi 6 Eur. Tímto rozhodnutím, jsem se vlastní vinou dostal do situace, které se umím vyhnout, ale dnes jsem si nedal pozor s zapadl jsem do ní až po uši.
Když se obchoduje na místě, kde je mnoho prodejců a postávajících očumujících lidí, tak obchod vždy musí být co nerychlejší a co nejdiskrétnější a nejlépe dále od auta, jinak se dostanete do blbé situace jako já dnes, když jsem se opřel zády o své dveře vozu a začal si od dvou lidí prohlížet co mají. Hned se na nás natlačily ostatní a začala dosti výrazná strkanice. Prostě lidé pochopili, že chceme dát peníze a všechni je chtěli. Honza otevřel ještě včas dveře u sebe, a vlezl do auta aby mohl peníze vytáhnout. Udělat to venku tak mu utrhnou ruce. Chvíli je hledal a dav se na mě zatlačil a začal být trochu důraznější. Co mě však i v této situaci překvapilo, že i když jsem okolo sebe neměl moc prostoru, tak se mě nikdo nepokusil prošacovat. Toto se stát v Senegalu tak jsem svléknutý i z trenek. Ze zadu v davu, po mě začal někdo házet písek. Na čase vypadnout. Honza mi z okénka podal dvě bankovky a hned mi je vytrhlo množství rukou a začal o ně boj. Využil jsem toho, odstrčil ne jbližší v davu, otevřel dvěře od auta a stihl nastoupit. O jediný pokud nám něco, vzít se pokusil chlapec, který využil tu vteřinu otevřených dveří a zkusil nazdařbůh šáhnout do přihrádky v nich. To mě dost podcenil tam nikdy nic nemám.
Naše závodní posádka startovala z tohoto místa před tím než jsem si začal greenhornsky obchodovat. Hned po startu se jede po písčitých pláních a ty střídají hodně kamenité necesty co dávají zabrat pneumatikám. Hodinu po startu to vyústilo v další defekt. Už šestý tento rok, který zastavil Tomáše s Láďou na patnáct minut, než se jim podařilo vyměnit pneumatiku. Mezitím je předjely ostatní kamióny v závodě. Jenže problémy se nevyhnuly ani jim. O padesát kilometrů dále se Elizabeth Jacinto podařilo na chvíli zakopat a Tomáš dotáhl ztrátu. O poznání hůře se vedlo Scanii Miklose Kovacse a obzvláště Miklosovi, který se v dunách zasekl na dvě hodiny tak moc, že došlo na lopaty, pak popojel o necelý kilometr a začal to celé znovu. Dnes ho to naprosto zlomilo a opustil etapu jak to jen šlo a nedojel do cíle. Kamazy měly také divoký den, kdy se opět museli tahat a ke konci dne se navigátor druhého Kamazu 403 Anatoly Tanin zamotal a bloudil. Celkově dnes naše Tatra skončila v etapě druhá a trochu se stáhlo pár minut z více než hodinové ztráty na Elizabeth Jacinto na MANu. Do Dakaru je to ještě pořádná štreka. Stát se může cokoliv. Tatra drží, my jedeme dále.
Za zmínku dnes stojí výkon slovenského motorkáře Jáno Zaťka, který se dlouho držel na čtvrtém etapovém místě, ale ke konci zabloudil a propadl se na dnešní devátou pozici. Podívejte se i na jeho komentáře k letošnímu závodu na www.zatkojan.sk
Z bivaku v Maretánském Ataru Vojtěch Morávek ml.