Údolí řeky Draa
Třetí etapa vedla z Tagounite do Oued Draa. Začala opět startem přímo do rychlostní zkoušky dlouhé 432km. Pak následoval 92km dlouhý přejezd. Tomáš Tomeček a Vojta Morávek se svoji Tatrou odstartovali ze sedmnáctého místa se ztrátou více než hodinu na celkové první místo. Dnes je jediný cíl, snažit se dotahovat drahocenné vteřiny a neudělat chybu do Mauretánie, kde jsou celé dunové etapy.
Mirek Zapletal z OffroadSport Teamu k boji s nástrahami tratě, ale i s technikou řekl: "Po 70km od startu jsme museli zastavit kvůli špatné volbě stopy. Ta byla neprůjezdná kvůli vysílenému motorkáři, který ležel na trati v kotli pod dunou, na které uvízlo auto. Z této svízelné situace jsme se dostávali těžce. Kvůli nedostatečnému prostoru pro manipulaci s autem jsme motorkáře minuli jen těsně. Ovšem to byla jen malá epizoda. Větší problémy nás teprve čekaly! Následovalo uvíznutí v měkkém písku a ztráta asi 10min. Po vyproštění auta jsme nějakou dobu pokračovali v klidu, až do doby, kdy nám začala prokluzovat spojka. Tu jsme nechali zchládnout a když se ukázalo, že auto jede, odjeli jsme zbývajících 350km téměř bez použití spojky. Po projetí cílem musím konstatovat, že bylo velké štěstí, že se nám podařilo dojet. Silvestrovský večer jsme vyplnili servisními pracemi a po půlnočním přípitku nad vyměněnou spojkou nám začína závodní sezona 2013!"
V týmu Tomše Tomečka byla nálada poznamenaná problémy se špatnou naftou hned na začátku soutěže. O průběhu dalších bojů píše Vojtěch Morávek ml.:
Špatná a znečištěná nafta málem znamenala stop hned v první rychlé zkoušce na letošním Africa Race. Takové věci se mohou stát a nelze s nimi moc bojovat. Jedině snad si vozit veškeré palivo s sebou. Vezměte v potaz spotřebu vozu v závodním tempu. Mimo písek a dunová pole je průměrná spotřeba zhruba osmdesát litrů a v těžkém terénu se dostává spotřeba i nad sto litrů na sto kilometrů. Při tom dle pravidel musí být závodní vůz schopen ujet osm set kilometrů bez nutnosti čerpat pohonné hmoty. Tyto údaje úplně stačí pro vytvoření představy o tom, jak velkou cisternu nafty bychom museli s sebou táhnout, abychom nebyli odkázáni na místní zdroje.
Samozřejmě, nemůžeme si dovolit být úplně „na suchu“. Není výjimkou, že na území Západní Sahary nebo v Mauretánii může nafta na čerpací stanici dojít. Vzpomínám na přředminulý rok, kdy až na druhé benzínce v řadě se nám podařilo natankovat. Právě pro tyto případy a větší jistotu je v asistenčním vozidle umístěna „malá“ nádoba naplněna devítisty litry pro naléhavé nebo krizové situace. Tyto zásoby byly včera použity jako náplň do vyprázdněných nádrží. Dnes jsou v etapě první větší duny a nic se pro dnešek nemůže podcenit. Důvěra v místní čerpací stanice je silně otřesena. Nicméně jsme na nich dále závislí.
Je 19:54 a se závodní posádka je ve viditelně dobré náladě. Tomáš Tomeček popisuje etapu jako vcelku rychlou bez výraznějších problémů. V krátkém dunovém poli předjeli Elizabeth Jacinto a mnoho dalších zapadlých posádek. Písek byl tvrdý a nebylo těžké po něm jet. Zbytek etapy byl tradičně Marocký, po kamenitých cestách a pláních.
Na voze nyní probíhá běžná údržba. To znamená, že Tatra drží a my jedeme dále.
Život v Africe
Každý rok jsme do Afriky přivezli větší pytlíky bonbónů. Postupně jsme je s velkým úspěchem rozdávali po cestě dětem. Na letošní ročník jsem si přichystal novinku. Před cestou jsem, ve svém okolí rozhlásil, kam jedu a požádal své známé, aby mi z domu přinesli nějakou hračku nebo pastelky, bonbony, cokoliv, co bychom mohli darovat tam, kam nás nohy zanesou. Věřte, nečekal jsem takovou odezvu, jaká se mi dostala. Je úžasné, co drobná prosba dokáže. Hned druhý den jsem měl připravenu obrovskou tašku plnou plyšových hraček, pastelek, barviček a omalovánek.
Dnes jsme měli to potěšení rozdat první z nich. Samozřejmě, že nemůžeme udělat radost ani zlomku dětí, co cestou potkáváme. Řekli jsme si tedy, že budeme poslouchat své srdce a tam, kde budeme cítit silný pocit udělat radost zastavíme a stane se tak. Ono darovat něco se zdá být lehké. Život mě ale před lety ukázal, jak je nutné přemýšlet komu, kde a před kým něco dát. Před mnoha lety v Dakaru jsem daroval drobný přívěšek na klíče malému klučinovi, co se mu líbil. Ze samé radosti ho hned šel ukázat staršímu kamarádovi a dopadlo to jak jistě tušíte. Klučina dostal pěstí a starší hoch utekl s přívěskem. Místo toho, abych mu udělal radost, jsem byl vlastně strůjcem jeho neštěstí. Lepé by pro něj bylo, kdyby ode mne nic nedostal.
Nabytá zkušenost se mi vždy vrací, když něco někomu dávám. A stále ji mám na paměti i dnes, kdy jsme v Maroku. Projížděli jsme přes hornaté a málo osídlené oblasti mnoho desítek kilometrů od nejbližšího většího osídlení. V jedné ze zatáček jsme viděli malou holčičku stát u silnice. V tu chvíli jsme cítili, že jsme na správném místě ve správný čas. Jen jsme zastavili, hned se seběhlo několik dalších dětí. Nevadí. Holčička byla obdarována malým medvídkem a ostatní se začali šťouchat o plyšového slona z mé druhé ruky. Kameraman Honza Husák udělal pár fotek a jsou okolo tohoto článku. Tímto děkuji všem, co svým drobným dárkem udělali a ještě udělají někomu na dálku velikou radost. Cesta nás zavede do Mauretánie, která jedna z nejchudších zemí na světě. Tam bude mnoho příležitostí udělat někomu alespoň na chvilku radost z nečekaného.
Zajímavá je i příroda okolo nás. Denně najedeme stovky kilometrů z bivaku do bivaku a stále nás nepřestává udivovat měnící se krajina okolo. Maroko je každých dvěstě kilometrů trochu jiné.
Svoji cestu jsme začali na severu u Středozemního moře. Cestou na jih k Alžíru jsme vystoupali do výšky jedno kilometru a ocitli se mezi rozlehlými planinami posetými malými kameny. Včera blízko Zagory se krajina mění na zelená palmová údolí řečišť s příkrými skalami okolo. U cest není neobvyklé vidět pasoucí se velbloudy a je cítit blízká Sahara. Ráno cestou z bivaku byly vidět nasypané „závěje“ písku mezi většími kameny. O sedm set kilometrů dále právě projíždíme kopcovitou krajinou porostlou zakrslými stromy. Mezi nimi se občas tyčí osamělá skála z jedné strany zasypaná pískem. Z dálky vypadá jak zkamenělá duna.
Další etapa:
Oued Draa – Gwirat Larjam (451 km celkem)
343 závodních kilometrů / 103km přejezd do bivaku.
Po oslavě nového roku čeká na závodníky pohodová první část etapy. Rychlé úseky po písčitých cestách budou střídat kamenité úseky. Na 180. km je umístěn kontrolní bod s čerpací stanicí pro motorkáře. Hned poté se charakter trati prudce změní. Cesty vystřídají rozbité úseky s typicky trialovým charakterem. Od 210. kilometru závodníci opět najedou na pevný povrch s mnoha se křižujícími cestami. Dojezd do etapy bude znepříjemňovat občasný navátý písek mezi kameny.