29.1.2015 - první etapa AER 2016
Pilot Tomáš Tomeček a celý team Promet/Excalibur vstoupil úspěšně do letošního závodu Africa Eco Race 2016. Ve zkrácené, první, rychlostní etapě v pořádku a bez problémů dojeli do cíle. V době psaní této zprávy nejsou k dispozici oficiální výsledky. Etapa vedla po kamenitých pistách a horách na severu Maroka. Povaha trati byla náročná na navigaci díky velmi častým změnám směru. Vůz Tatra funguje bez problému a Tomáš si pochvaluje změny na podvozku vozu. Nové tlumiče spolu s dalšími vylepšeními výrazně pomohly stabilitě vozu v těžkém terénu. Zítra čeká závodníky druhá, přes tři sta kilometrů dlouhá etapa.
Cestopis - Nador
Dvě noci a jeden den na lodi s průměrnou cestovní rychlostí třicet kilometrů za hodinu poskytuje dostatek prostoru pro různé činnosti. Stihli jsme si potvrdit platnost dohody o doručení videa z Afriky domů s produkčním teamem závodu. Naučili jsme maďarského navigátora několik nových českých slov. Současně nás pořadatelé měli všechny pokupě a tak dostali možnost se pří úvodní rozpravě jezdců pěkně rozpovídat. Toho rozhodně využili a rozpravu protáhli minimálně o hodinu. Jan-Luis Schlesser několikrát zmínil „ducha“ závodu který ctí dakarský odkaz. Hodně se hovořilo i o domluvených signálech, které popřípadě budou využívány z vrtulníků. Například v případě opravdu velkého zabloudění nebo hrozícího překročení hranice mezi Marokem a Alžírem. Taková situace se může stát zítra a pozítří, kdy závodníci budou blízko této hranice. Riziko zabloudění a mimoděčného překročení hranice zde opravdu hrozí. Doslova bylo řečeno, že pokud červený vrtulník nalétne před vůz a budou mu svít poziční světla, tak to není na pozdrav, ale znamení zastav a následuj mě. Dokonce zbyl byl i čas na prezentaci o používáni závodní GPS navigace s názornými ukázkami aplikovanými na poslední změny pravidel. V neposlední řadě jsme si všimli, že jako jediní jsme si přinesli sebou na palubu pivo. Stejný nápad, ale s kořalkou jsme již neměli jen my.
V noci z neděle na pondělí, ač bylo moře klidné, jsem měl pocit jistého naklánění paluby. Musím však napsat, aby nedošlo k nějakému nedorozumění, že pocit neklidného moře jsme měli jen my, novináři. Tomáš Tomeček je abstinent a tak se mu paluba ten večer tak nekymácela. Asi je zřejmé, že už se těšíme na přistání v Maroku.
Bohužel loď nabrala zpoždění a místo v sedm ráno připlouváme po desáté dopoledne. Je to nepříjemné, ale tato situace se už stává běžnou, kdy z důvodu neovlivnitelných situací je první etapa krácena. Stejně tomu je i dnes. Úvodní rychlostní zkouška je pořadateli zastavena pro, automobily a kamiony, v prvním kontrolním bodu na pouhém 46 kilometru. Motorkáři jeli přímo do bivaku. Dnes nezávodili. Zdá se mi to zbytečně obezřetné a myslím, že původně naplánovaná etapa v délce sto kilometrů, se mohla odjet celá a stihla by se dojet do západu slunce. Nicméně obavy pořadatelů chápu a vzpomínám si na začátek ročníku 2012. Tehdy byla první etapa tak náročná, že jen několik závodníků stihlo dojet do cíle za světla. V noci se moc v terénu jezdit nedá a tak ti co to nestihli dojížděli do bivaku v průběhu celé noci.
Vylodění v přístavu je trochu chaotické, ale nic zvláštního nad běžné poměry. Situaci výrazně uklidňuje fakt, že přístavní pobudové a prodejci čehokoliv jsou vyhnáni za plot a celníkům stačí jen letmá kontrola pasu a technického průkazu vozidla. O chvíli později vjíždíme do spojovací části etapy a míříme ke startu rychlostní zkoušky.
Nador je přístavní město. Poprvé jsme se sem podívali před šesti lety. Za tu dobu proběhla dosti masivní výstavba a dovolím si říci, že pokud odhlédnete od občasné kozy přebíhající silnici nebo mnoha oslů táhnoucích různé zboží na dvoukoláku za sebou, tak je to zde podobné jako v některých částech jižní evropy. Situace se, začíná měnit po pár kilometrech od nových obytných čtvrtí, kde oslů i koz na silnici a blízkém okolí přibývá a osídlení se stává typickým pro malá městečka a vesnice. Celý závod se snaží vyhýbat osílední jak to jen jde. Někdy však není vyhnutí. Pro tyto případy jsme hlídáni pomocí satelitu, zda nepřekračujeme rychlost. Letos je to pro nás novinářský vůz novinka.
Pokud nás GPS systém upozorní na to, že se pohybujeme v kontrolované zóně, musíme zpomalit na padesát kilometrů v hodině. Musím uznat, že i když trochu mrlám, tak pořadatelé vybírají místa, kde to opravdu dává smysl.
Po dalších dvaceti kilometrech na jih, směrem ke startu etapy výrazně ubývá zastavěnosti a začíná poušť. Postupně jsme stoupáme do osmi set metrů výšky a cesta nás vede po velmi rozlehlých planinách. Stovky kilometrů čtverečních kamenité plochy jen s velmi řídkým osídlením.
Co se však od minulých let změnilo je hustota provozu a elektrifikace osídlených míst. Nebývalo zvykem zde potkávat mnoho aut. Dnes je civilní provoz citelně silnější. Už se nestává že bychom, jako před dvěma lety, mnoho kilometrů nikoho nepotkali. Také jsou vidět nové automobily, i když vraků tady jezdí stále dost. Asfaltky jsou zde na severu udržovány a mnohde v podstatně lepším stavu než naše „dvojky“. Mimochodem, v Maroku vznikají ročně desítky kilometrů nových a moderních dálnic, ale těmto místům se závod pochopitelně vyhýbá. Neosídleného prostoru je tady dost. Maroko, v mých očích, je naštěstí krajina, které se Arabské jaro vyhnulo. Každý rok je vidět, jak zde kvalita života stoupá.
Ke startu etapy dojíždíme v brzkém odpoledni. Venku je slunečné počasí a přes dvacet stupňů nad nulou. Tomáš s Láďou startují po šotolinové cestě vinoucí se po úbočí hor. Celá etapa vede po kamenitých pistách s občasnými přejezdy koryt vyschlých řek. Skok do jednoho takového byl pro posádku 212 poslední co na letošním Africa Race udělali (obrázek je přiložen mezi fotkami z dnešního dne.) Tomáš si velmi pochvaluje nové tlumiče a naladění podvozku. Obtížný den měl Láďa při navigaci. Pořadatelé v roadbooku měnili směr etapy po stovkách metrů. Přes drobné chyby a jejich rychle korekce odvedl náš navigátor vynikající práci. Zítra závodníky čeká již plnohodnotná tří set kilometrová etapa.
Je po půlnoci. Honza dokončuje video já dopisuji článek a snad ještě seženeme někoho, kdo to vše i s fotkami pošle přes satelit domů.
Z bivaku u Vojtěch Morávek ml.